Archiv autora: Petr Suchan

Kancelářská víla

Kancelářská víla

Dočasně poutána
v otáčivém křesle,
do vitríny prosklené
pohledy skleslé posílá.
A síla tech očí
do široka otevřených,
je poezii ženy
smyslů rozbouřených,
hledajících svůj vnitřní svět.

Pohled čtyř stěn,
Broskvemi oděných,
by mohl vyprávět…

Prostě léto

Prostě léto

…a bublinky nechtějí se
smířit s gravitací
a stoupají vzhůru
A chmelový extrakt rozšiřuje chřípí
…a vandrák unavený
loupe stromům kůru
A odér pekelný horkost zvrací
…a nebeští draci
hlídají svá teepee…

Duše

Duše

Chaos, zmatek, bordel v hlavě
a uklízečka si vzala volno

Hrady z cukru, soli, písku
a vichr, hlavní partner destrukce

Úsvit, vrchol a západ
a slunce, nad horizontem vyhaslé

A bolest, všudypřítomná
A léky, s prošlou záruční lhůtou

A postava temná
nad propastí
A život
proset mezi prsty…

Nejvyšší

Nejvyšší

Pozoruju, jak čaruješ.
Mraky na obloze
tvaruje vítr.
Vítr se prohání nad kopci.
Nad kopci přelétaji ptáci.
Ptáci tvoří uzavřenou formaci.
Formovani světa
máš na svědomi Ty,
Nejvyšší.
Ticho mezi stromy.
Tlukot srdce.
Slyšíš?

Ptačí perspektiva

Ptačí perspektiva

Vesničky mezi poli.
Batikovaná země
a nad ní dva čápi.
Víří stojatý vzduch.

Hledají komín spadlý.
Míjí plující mapu Evropy
(Španělsko se trochu rozptýlilo,
a koketuje s rybou).

Vidí vše z ptačí perspektivy.
Vidí dál.
A možná je z toho pohledu
poněkud mrazí…

Cesta

Cesta je žár
Roztavený asfalt
Fata Morgana louží

Zrcadlící vzduch
Těžce dýchající muž
který touží
ukrýt se do korun stromů
jež se nad ním sklání

Ocelových kladiv rány
upocených cestářů
Blikající hroty značek
Zúžených pohledů
nevraživých

Lidí
zatím ještě živých
A spása?
Nikde v dohledu…