Do okna pokoje
nakukuje ráno
píská si ve větvích
a s větrem zpívá
drží notu
dětský smích
slunce v houpačce
si líně zívá
vstává den…
je začátek
hledání a rozhlížení
nekoukám se nazpátek…

Moudré včera přineslo mi
jasné poučení
kam jít…
a co nechci vidět
to v obraze není

Na zdi bílé
děti kreslí
postavičky v čase
mají vize, jasné cíle
byly včera
dnes jsou tu zase…

Myšlenky si létají
chmýří v slunci, větru pluje
strach a chyby neznají
večer dítě den si zuje
hraje zpívá, raduje se
s ničím v sobě nebojuje…

Tisíce lidí
co kolem mě chodí
hlavou se dotýkají
nad sebou nebe
zdá se, že koukají
nebo že vidí…
mezi všemi
jen sami sebe…

Skvrna je na slunci
a v hlavách díra
nesmějí se… doufají
bolest je svírá

Sklání se moudrosti
v pasti se ocitá
něha a láska
osamělost plachá
nesměle odmítá…

Tabák, fajfka
hrnek kávy
měkké křeslo
a ranní zprávy
nad obzorem
mír a klid…
Není změna
ni kam jít,
jen do zahrady věčnosti…
Zmáčkne kliku s vděčností
… síla zvyku.
Moudrost ticha
… není spěch
a není pýcha
… hebký mech.
Radost z rána
hřeje nebe
stojí brána
noc ji zebe…

Schována jsem pod víčky
Čas… tikají hodiny
pomalu si plyne
obejmi mě, jediný…

Rozpustí se svítání
i šlehačka na dortu
ústa jazyk dohání
skryji se ti ve dlani…
ten dort byl laciný.