Bolavé místo
desítky fotografií v bulváru
sílící mlčení
a televizní bavič
Masová poprava života
uvěznění
odsouzení
smrt
Bolavé místo
desítky fotografií v bulváru
sílící mlčení
a televizní bavič
Masová poprava života
uvěznění
odsouzení
smrt
Svobodo
světe plynoucí
vznešeně naslouchám fabuli libreta
jdoucího proti přesile řeckého díla
Neohroženě propadám sentimentu
vášnivému citu
stupňujícímu vězení
v tuto chvíli zcela ojedinělému
Podivné kouzlo
spíše neúspěšné
nemající mnoho společného
se vztahem k milovanému příteli
Jednotvárné
touží po novém
nezlob se na něj
Dej průchod štěstí
rozjímej
třeba o kyselém zelí
Promluv ať poznají
ať vidí
že trpíš a raduješ se
Jen se nestyď
a každé všecko NE
zanechej mrtvým
Úsměv i smích
i když je zle
a proč ne?
Okouzluje na pokračování
svou zahradu
tvoří po celém světě
obyčejní lidé
jako staří mistři
projev sebeironie?
Svou tvář propůjčují času
sametu podobnému samotě
ne náhodou
Pro křehkost a krásu
způsobují umění
právě na tomto místě
Štětec a plátno
přibito na prkno času
krajina a první hvězda
Kolem sebe klid
Vltava
láska znějící v éteru
vnímám umění slyšet
V březnu
čtyři rána světa
spolu s Jakubem
krásná svými ilustracemi
Vznik nevšedního kouzla
mezi úkazy
spěchající pěny
jen zasvěcení vědí
Ve vzduchu rej čajových konviček
a dalších motivů
následované nedělní pohádkou
vím že jsou
Čas být
Vltavou
obrazem života
emocí
Sny přinášející
výzvy minulosti
před třiceti lety na pískovišti před domem
Tři vládci na mastném papíru
rozkošný kohoutek
náhrdelník s ředkvičkou na podnose
Trochu fňukání
trochu nepřizpůsobivosti
šuplík výčitek bez empatie a vztahů v rodině
Důležitým světlem
byly hvězdy
spojeny s chápavými pohledy a stisky rukou
Ano
jednou ano
posadím se vedle tebe
ústy dýchat tentýž vzduch
budu
ruku v ruce
s hlavou v nebe
a pak skoro
skoro
už
Propadám se v nic
kde teprve nalézám
samu sebe
už netápu
jen přijímám
začínám rozeznávat
podstatu bytí
kde teď
je víc
a vše předtím
neznamená nic
Letím…..
Bože já letíííím
má křídla ladně reagují
na každý závan větru
jsou dokonalá
tak čistá pevná a odhodlaná
učím se rychle
jakoby mi tato schopnost byla vlastní odjakživa
letím vzhůru
navzdory chladnému vzduchu
až tam
nad oblaka
kde objevuji ticho
znamenající „poznání“
vím to
prostě to vím…
Vkročím-li
budu ztracena
však
komu záleží na lapených
posléze zapomenutých?
z dáli slyšet zpěv
bezkřídlých můr
poztrácených
v ulitbách času
vcházím žiji miluji
vdechuji
trpkou vůni
zčásti dávno vyčpělou
objevuji
poznávám
kouzlo nočních motýlů
uvykám a začínám lpět
na bolesti jejich nářků