Nevím, jak ho nazvat. Lidské nálepky bývají totiž hodně nespravedlivé. Na jednom čtení o sobě prohlásil (dodávám – na veřejnosti), že je marťan. Lidé nevěděli, jak s tou informací naložit. Bylo cítit, že váhají, zda si mají myslet, že je BB totální cvok, blázen nebo mudrc a duchovní. Jen on ovšem dokáže s naprosto kamennou tváří, i když tuším, že se v koutcích úst klubal šibalský úsměv, prohlásit mimozemský původ za svůj. Většina diváků či čtenářů, kteří se setkají s tvorbou básníka a sochaře Bořka Gregora alias BB váhá nad tím, zda jde o blázna, později ovšem zjistí, že nejde o blázna, ale o moudrého blázna.
Bořka jsem poznala před dvěma lety v kavárně DAMU, přivedl ho tam Marek Schejbal, a když jsem se ho zeptala, co dělá, odpověděl, že nic. Lekla jsem se. Tou dobou jsem totiž také v podstatě dělala nic, respektive dělala něco, ovšem nic jsem z toho neměla, a tak na mě lidé z okolí pohlíželi jako na blázna. Bláznovství spojuje. Otevřel jakousi dřevěnou škatuli a já si poprvé vyslechla výklad o „BYLBÝT“u. Vůbec jsem tomu nerozuměla.
