Archiv rubriky: Básnění

Pře básníka s kreslířem

Řeknu vám to ve zkratce

nemám ráda kosatce.

Pyšné květy – chřtány saní

prýští parfém laciný

snažeje se omámit

drobný něžný křehký hmyz.

V mužském rodě

štíhlost laní

zmatek šíří bez přestání

je to on či ona? Pán či paní?

Vznešené až nelidsky

hledím na ně kriticky.

Řeknu vám to ve zkratce –

v lásce nemám kosatce.

Oživení

Díky za každý projev oživení,
za každý oživující element.

Za každý spontánní, přirozený
oživující projev.

Je radost pobýt s každým,
skrze něhož toto příchází,
ať již občas,
nebo dokonce většinu doby.

Úžasná lázeň pro ducha,
tanec Bytí…
Vše kromě Bytí mizí,
pro ty chvíle je pryč.

Někdo tím darem překypuje
– vzácná to bytost,
požehnání pro okolí.

Jiný si toho daru není vědom,
ale má jej v sobě,
občas z něj vyzařuje
jako svěží paprsek
plný radosti a svěžesti.

Vzácné a krásné projevy,
vzácné a krásné bytosti,
radujme se, že jsou tady.

Učme se od nich –
jako od dětí, od květin, stromů
– to nám pomůže
vrátit se k sobě, domů.

Každý den

 Rozcestí
Každý den
Hejna ptáků
Nad obzorem
 
Mrtvá těla
Každý den
Po kolenou
S odporem
 
Brodím se
Každý den
Mrvou světa
Marastem
 
Svítání
Každý den
Milostiplná
Ještě jsem
 
Znáš mě
Každý den
Stále věřím
Nezlomen

Ach, ta rouška

Jsem.

Jsem spoutaná.

V řetězech.

Není to k hnutí.

Dusím se v náhubku.

Skrz látku nevidím.

Nevidím druhé.

Ani úsměv.

Ani mrak.

Ani úšklebek.

Pláču mezi břízami.

Hledám únik.

Na kraji lesa.

Konečně.

Potají se svlékám.

Těším se ze slunce.

Jsem.

Jsem nahoře bez.

Bez ničeho.

Bez roušky.

Nahá.

Divočák.

Utržená z řetězů.

Pád systému

Systém se skládá,

už to nezvládá.

Na hubu padá,

už je na něm řada.

Je přežitý, překonaný,

už nezvládá,

co sám vytvořil.

Do bahna se sám ponořil.

V této krizi

v křečích se kroutí

a vytratí se, zmizí.

Čím bude nahrazen?

Co vyvstane místo něj?

To se ukáže,

něco adekvátního, co jen tak neselže.

Jsme svědky této proměny, transformace,

jsme svědky, pozorovateli,

děje se to před námi,

před našimi zraky.

Vidíte to taky?

Starý svět se hroutí

Starý svět se hroutí,

vzniká něco jiného.

Co to je?

Těžko říct…

Stejné to už nebude,

nebylo to funkční,

příliš velký extrém

žádá vyrovnání.

Proměna někdy náročná,

mnohé může drtit,

průchod úzkým tunelem,

je na konci světlo?

Něco jako porod,

něco jako smrt,

obojí současně,

tedy v dualitě.

Očista je, jaká je,

leccos smete,

nové už klíčí,

staré ve smrtelných křečích křičí.

To mu však nepomůže,

už je překonáno,

co nemohlo již fungovat,

je dokonáno.

Bez lpění to je lehčí,

pustit se dá cokoli,

když ničím z toho nejsme,

už nás to nebolí.

Jde to prostě do hajzlu,

už nevratně,

otevřme se novému,

pružnost je na místě.

Pak co bylo nutné,

proběhne hladce a čistě.

Vlny

Valí se vlny,

valí se, valí,

valí se rychle,

hodně toho vyplavují.

Nastala akcelerace,

nejede se úplně lehce.

Koukali jsme do nebe,

rouška nás však tlačí do sebe.

U sebe nemáme jen nebe…

Týká se to jeho, jí, mne i tebe.

Natlačení do sebe –

„Tak už se uvnitřni!“

– říká rouška.

Rozhodně to nešeptá líbezně do ouška.

Dýchací izolace

omezuje naše plíce.

„Tak se, kurva, probuď

– nebudu to opakovat již více!“

Rouška je učitelem,

mistrem, guruem,

je dosti přísná,

nepouští nás ven.

Učení není vždy růžovoučké,

to byste už chtěli příliš.

Chceš jen cukrdlátka?

Tak to si teda vyliž.

Mletí mysli,

nech ji být,

ať si jede,

mezitím zpomal,

odevzdej se tichu

a případnému očistnému smíchu.

Nalézání

Je to teď zvláštní doba,

drží nás všechny doma.

Moc se nám to nelíbí,

často úpíme, trpíme,

leckdy si stěžujeme.

Ta doba nám hodně vzala.

A co když nám i něco dala?

Doma se vrtíme, ošíváme,

nadáváme, nervózně přešlapujeme.

Není doma jako doma.

Jsou to ty tvé čtyři zdi?

Na to odpověď si najdi.

Může být „doma“ temné?

Ponuré, velmi nepříjemné?

To nebude ono…

Sleduj dál, co ti přijde.

Ono to nakonec vyjde.

Temnota tu sice je,

mnohý ji však bez úhony projde

a to pravé „doma“ nakonec najde.

Stejně měřeno…

Stejně měřeno
                             
kdo dá víc
méně
života

...

Rozhazuje verše

kolem sebe
možná k někomu přijdou
budou užitečné
nebo alespoň 
krásné
slovo
bublina
nebo
nic

...

(Básník je člověk)

...

Nedorozumění

Beze slov
Slova prchla 
Nic déšť hraje na stromy
Na klávesy chodníků
Na klávesy deštníků
na šeď
trávy

...

Sběrač hub

Stopy zvěře prokluzují mech
pachy a vůně

...

Co je láska

Když ne život
Když ne krása
Jméno Láska
Kámen tesaný
V srdci člověka

...

Akt kladení věnců hrdinům
věčná otázka pravděpodobnosti
náhod
I ty můžeš být hrdinou...

...

ÚCTA

Úcta, nevíš co je úcta
dítě?- nevím, nikdo mě jí neučil