Archiv pro rubriku: Básnění

zeď

zůstanu doma
u své zdi
za ní je tolik neznámého
jen tuším
plna zvědavosti
v očekávání dobra

tam venku
vyjí psi
kočky umírají
na nemoci
nebo je někdo zabije
zlí lidé

žijí dál
ve svých nových
naleštěných uniformách
obléknou tváře
do jantarových masek
co se podobají zemi

a dál už víš
za zdí je nebezpečno
její střechu zdobí dvě hrušně
jedna pozdní druhá plodí dřív
sladké hrušky
ta první hrubé kožichy

tam je můj domov

noci

měsíci dětství
tvá ústa věstí
požáry v srdci

nenaplněné touhy
jen kdybys promluvil
však mlčíš
jiný máš cíl

v chladu se schováváš
bloudíš nocí
v peřinách tmy
převaluješ své údy
touláš se ulicemi
jsme snad příbuzní

tělo bez duše
mrtvý kráter naděje
věčnost jež dýchá sebetrýzní
láskou
nevěsta pro zítřek
socha

noci
měsíci dětství
tvá ústa věstí
věčnost

Kam na kafe

„Kde si dát kafe?“
„Kdekoli, v Jiným kafe
však již nikoli.“

„Co to ten šoumen blafe?“
„On neblafe, ani nekrafe…“
„Dá se jít kamkoli,
ne však již do Jinýho kafe…
Nutno zvolit nějaké jiné café.“

„Co naděláme…
Najdeme tedy jiné café,
až budeme chtít zajít na kafe…“

Nevím

Já jsem,
co dodat, co více říct?
Já jsem –
to stačí, netřeba dodávat nic.

Já jsem zahrnuje vše.
Já jsem je pravdou o celém světě.

Jsem nic? Nevím…
Jsem všechno? Nevím…
Jsem ničím a zároveň i vším?
Copak vím?
Nic nevím…

Nevědět nevadí,
vždyť kdo by věděl?

Kdo je ničím a zároveň vším?
Kdo je vědomě Tím?

Kdo píše tyto řádky?
Kdo se již neohlíží zpátky?

Mnoho otázek,
jaké však odpovědi?

Nechme je přijít,
vždyť přicházejí samy.
Jsou uvědomovány.

Je ten stav či není?
Odešlo veškeré lpění?

Žádné nalhávání !
Vylepšování nápomocné není.
Zkus vylepšovat a přijde vyrovnání.
Přijde laskavá facka
navracející do rovnováhy.

Na jak dlouho?
Aha?

Oříšek pro většinu z nás.
Magnet možnosti rozpoznání
toho, co vždy přítomno,
tu však je.

Báseň z duality,
jež se zdá být skutečná…

Jak „dál“?
Nevím…

Pouť

Prašná cesta za
šumění elektrických sloupků
souřadnice mozolů otisknuté do chodidel
sucho v hrdle
odložený abstraktní obraz
památka na dávné časy
hřbitov nebo pouť?

Krajkoví listů láme se o paži
slunce vrývá písmem zlatým do ramen
Opatruj se, poutníče…
dlažební kostky, trny, mosty…
trny…

Bože, Bože, kde Tě mám?

Vodu živou dej mi pít!
Zem v prachu vítr rozfouká
a hukot kol náhle sílí
točí se duše točí
v astrologickém koloběhu
uprostřed náměstí

Lásko, lásko, jde se ukrýváš?

V podloubí?

V krámku pro radost?

Modlí se, modlí
hradecká Madonna