Archiv rubriky: POETICKÉ OTVÍRÁNÍ 2013

Poetické otvírání 2013

Tímto přijměte milé pozvání na Poetické otvírání 2013 v rámci celorepublikového festivalu Den poezie s podtitulem „Vášeň a popel“,
které se uděje v neděli 24.11. od 18:00 v Literární kavárně Řetězová, Řetězová 10, Praha 1.
S autorskou tvorbou vystoupí autoři publikující na našich stránkách a hudební doprovod obstará Tomáš Prokopič.

Poetické otvírání 2013 pozvánka

Kudyznudy.cz - tipy na výlet

DenPoezie

POSEDLOST

POSEDLOST

Jako podhoubí
se jeho duší plazí
ta chtivá, drzá
a zlá žena.

Celou ji uchvacuje.
Kouty vymetá
úrodnou půdu
ždímá.

Nikdy nebude jiná.
Nemocná
moci zbavuje druhé.
Oslnivě.

Za falešnou
přízní
pro ní jistota
se líhne.

Je o ní postaráno.
Manipulace.
Davů ovace
pomalu v dáli
slábnou.

Už hudbu neslyší
žádnou.
Jen hromy duní
v hlavě bouří.

Tváří nad hlubokou
louží
do svého obličeje
hledí.

Tak co teď?
Vítězka k zemi
přibitá.
Tu ženu nikdo
nevítá. Je mrtvá.

Pět básní pro Poetické otvírání 2013

Dívka s dlouhými vlasy

 

Stočila je všechny
k jedné straně
Plné světla
tečou kolem ucha
spadají přes rameno
jako pramen
zurčí dolů
přes ňadro
a řítí se
do rokle klína
Co čte si asi
ta dívka s dlouhými vlasy
že nevnímá
slepého mladíka naproti, jenž
hltá tu krásu očima
hltá ji očima
zoufale zavřenýma

 

Kde je tvůj hrob

 

Kde je tvůj hrob?
Ta hrst popela
přivezená z cizoty
Dubnová vánice
šedě sněží
na tvůj kraj
Tvoje milovaná žena
matka tvých dětí
roky bez tebe
a časem vyhořelým doběla
k tobě nakročená
šeptá:
Sněží. Jsi to ty?

 

Kavárna v zimě

 

Hudba opatrně prorůstá
křovinami slov, které bují ze všech koutů
Kávovar syčí, krajta hluku drtí
tišinu uvnitř hlavy
Najednou kubánské rytmy
Omývají mě teplými proudy
Nasazuji vesla a poháním loďku večera
k plachetnicím v zátoce
Bílé molo se vymrštilo  do moře
jako jazyk chameleona, který chce
pozřít slunce
Terasa plná klavírů se vznáší nad pláží
a rybářská loď v dálce
za sebou táhne tropickou noc
Vějíře palem ovívají
roztoužené tváře dam, vracejících se z parketu
Těla ještě uvízlá na mělčinách
náruče tanečníků
Smích a doteky
tají ve sněhu za oknem
Už jiná hudba
Syčení kávovaru
Šumění slov

 

Provence

 

Vysoké trávy lemují silnici
Horko – nehybno
Ohlušující činely cikád
V chvějivém vzduchu hledám
impresionistickou krajinu
Stoupám vzhůru na Větrnou horu
Pod nohama skřípou bílé kamínky a náhle
úder ticha
Čím výš, tím tišeji a chladněji
Všechna výheň kotví na úpatí
Blíž k nebi je vítr a skoro mráz –
jako obklad na rozpálené čelo
Otálím a nechce se mi zpátky
Ale semena klíčí jen dole
v horké zemi

 

Tak někdy naslouchám svému tělu

 

V kráteru činné sopky roste sirný květ a horké prameny
syčí tu v okolí

Tuhnoucí láva, chladná, zčernalá, zastavila se v příkrém svahu
Naslouchá známému dunění pod povrchem hory

Tak někdy naslouchám svému tělu, když mi hlas vyhasíná
a prostor nade mnou je chorý

Dala bych cokoli
aby ten proud lávy
ve mně zůstal
žhavý

ANDĚL S MODRÝMA OČIMA

ANDĚL S MODRÝMA OČIMA

Svádím boj
jsem létavice
padám
rána do palice
šílím
čtyři stěny
můj hrob ne
vězení
v hlavě vězí
vyryto jak do kamene
dolů nejde smýt.

Nechte mě už být!

Běsi
duchové bez adresy
bez pozvání
užívají
místo v hlavě
důvod tají
ve lhaní se vyžívají.

Dost!

Anděl mi přišel na pomoc.
A měl tak modré oči.

VĚČNÉ ČEKÁNÍ

VĚČNÉ ČEKÁNÍ

Rozplizlé čekání na smrt
život bez řádu
touhy v zapomnění.

Ponurá šeď
i když slunce ostře svítí
neopouští pokoj
kde nešťastník ještě dýchá.

Dusí se prachem lží
předsudek visí mu
z koutku úst.

Oči na vrch hlavy.
Kolik mu ještě zbývá?
Asi dost, udaný věk
začíná trojkou.

Stačí otevřít dveře
a jít.
Tak proč nechce být oslněn?
Strach.

Vlakem z Havlíčkova Brodu do Pardubic

Havlíčkův Brod

Unavený cestující v přítmí ranního nástupiště

Břevnice

Mlha u kolen stromů

Sobotní probouzení kaluží

Rozsochatec

Vytesaný výpravčí mezi futry

Trabant na kamenité cestě

Chotěboř

Rozbřesk nad ospalostí

Řada modrých těžkooděnců ze Šaľy

Bílek

Čekání na signál

Chci vystoupit do oparu trav

Sobíňov

Nikdo se nepřidal k nachové předehře

Ždírec nad Doubravou

A slunce! objalo svůj vlak

Dobrý den kraji vonící dřevem a láskou

Stružinec

Východ barev nad přízemním mrazem

Zapadlé domky u lesních vrat

Vítanov

Jsem vzhůru a žiji – cesta pokračuje

Přivírám oči před jejím naplněním

Život se rozprostřel do záhybů krajiny

Hlinsko v Čechách

Povadlé šraňky, čekání…

Červený svetr na sedadle přes uličku

Holetín

Když budeš chtít, zastavíme

Stačí dát znamení – neboj se!

Jen krávy se pasou v ohradě omezení

Vojtěchov

Vstříc svému konci

Rezavé listí opadá

Staří vlak opustí

A mladí jízdenku zaplatí

Pokřikov

Den již nabral dech

Bílé stěny stavení září ze všech sil

Žďárec u Skutče

Rybář čelí svému tichu

Do svahu vyhopkal zajíc

Jsem v půli brázdy mého oraniště

Vagón se plní

Prosetín

Jeřabiny pod dohledem paprsků

Máte tu volno? Ano

Vrbatův Kostelec

Namrzlá jablíčka

Elektronický rozhovor

Palce kmitají po displeji

Horka u Chrudimi

Březový háj, balíky slámy

Střechy polehávají mezi dlaněmi luk

Chrast u Chrudimi

Topení zahřívá horkou mysl

Silnice jak had plazí se pryč

Zaječice

Dědův opuštěný dům

Rozřezaný a prodaný na kusy

Jinde, ale přeci zde, mám Tě rád

Slatiňany

Uschlý strom vprostřed ničeho

Nekonečno všechno pohlcuje s chutí

Kluci na výpravě za prázdnou sedačkou

Chrudim

Trampolíny radosti

Vrány na hromadě skáčou za potravou

Výkup kovového odpadu

Tři dívky lehké jako pírka

Medlešice

Solární panely sají energii peněz

Voják s červeným baretem a pohledem altruisty

Staré Jesenčany

Kdo pustí starého pána sednout?

Uhýbám pohledem do klína pohodlnosti

Pardubice závodiště

Sprintuji do cíle, vyhrát se nedá

I kdybych první byl, konec je dán

Gesto vítězství postrádá smysl

Pardubice Rosice nad Labem

Továrna na všechno, na absolutně všechno

Modré oči pod ochranou řas

Desítky kol pod javorem

Pardubice hlavní nádraží

Konečná stanice

Nouzové otevírání dveří není zapotřebí

Když krásu prožíváš

Prosíme, vystupte!