1. Tereza Fricová – Miluju Tě dnes
2. Irina Kolaříková – Pět básní
3. Marek Schejbal – Vlakem z Havlíčkova Brodu do Pardubic
1. Tereza Fricová – Miluju Tě dnes
2. Irina Kolaříková – Pět básní
3. Marek Schejbal – Vlakem z Havlíčkova Brodu do Pardubic
Tímto přijměte milé pozvání na Poetické otvírání 2013 v rámci celorepublikového festivalu Den poezie s podtitulem „Vášeň a popel“,
které se uděje v neděli 24.11. od 18:00 v Literární kavárně Řetězová, Řetězová 10, Praha 1.
S autorskou tvorbou vystoupí autoři publikující na našich stránkách a hudební doprovod obstará Tomáš Prokopič.
POSEDLOST
Jako podhoubí
se jeho duší plazí
ta chtivá, drzá
a zlá žena.
Celou ji uchvacuje.
Kouty vymetá
úrodnou půdu
ždímá.
Nikdy nebude jiná.
Nemocná
moci zbavuje druhé.
Oslnivě.
Za falešnou
přízní
pro ní jistota
se líhne.
Je o ní postaráno.
Manipulace.
Davů ovace
pomalu v dáli
slábnou.
Už hudbu neslyší
žádnou.
Jen hromy duní
v hlavě bouří.
Tváří nad hlubokou
louží
do svého obličeje
hledí.
Tak co teď?
Vítězka k zemi
přibitá.
Tu ženu nikdo
nevítá. Je mrtvá.
KRÁTCE
Do klína
spadlo mi štěstí
a já ho málem
vyklepala
jak pár drobků.
—
Dáváš mi sílu
žít
a tak nech mě
jít
abych po výletu
k cizím
mohla přijít
k Tobě zpět.
MATKA S DCEROU
Tak blízká
tak cizí
tak blízká
tak cizí.
Jako Země a Měsíc
jako voda a oheň
tak blízká
tak cizí.
Jako růže a trny
jako země a vzduch
jako světlo a tma
tak blízká
tak cizí
tak blízká
tak cizí.
Matka s dcerou.
Dívka s dlouhými vlasy
Stočila je všechny
k jedné straně
Plné světla
tečou kolem ucha
spadají přes rameno
jako pramen
zurčí dolů
přes ňadro
a řítí se
do rokle klína
Co čte si asi
ta dívka s dlouhými vlasy
že nevnímá
slepého mladíka naproti, jenž
hltá tu krásu očima
hltá ji očima
zoufale zavřenýma
Kde je tvůj hrob
Kde je tvůj hrob?
Ta hrst popela
přivezená z cizoty
Dubnová vánice
šedě sněží
na tvůj kraj
Tvoje milovaná žena
matka tvých dětí
roky bez tebe
a časem vyhořelým doběla
k tobě nakročená
šeptá:
Sněží. Jsi to ty?
Kavárna v zimě
Hudba opatrně prorůstá
křovinami slov, které bují ze všech koutů
Kávovar syčí, krajta hluku drtí
tišinu uvnitř hlavy
Najednou kubánské rytmy
Omývají mě teplými proudy
Nasazuji vesla a poháním loďku večera
k plachetnicím v zátoce
Bílé molo se vymrštilo do moře
jako jazyk chameleona, který chce
pozřít slunce
Terasa plná klavírů se vznáší nad pláží
a rybářská loď v dálce
za sebou táhne tropickou noc
Vějíře palem ovívají
roztoužené tváře dam, vracejících se z parketu
Těla ještě uvízlá na mělčinách
náruče tanečníků
Smích a doteky
tají ve sněhu za oknem
Už jiná hudba
Syčení kávovaru
Šumění slov
Provence
Vysoké trávy lemují silnici
Horko – nehybno
Ohlušující činely cikád
V chvějivém vzduchu hledám
impresionistickou krajinu
Stoupám vzhůru na Větrnou horu
Pod nohama skřípou bílé kamínky a náhle
úder ticha
Čím výš, tím tišeji a chladněji
Všechna výheň kotví na úpatí
Blíž k nebi je vítr a skoro mráz –
jako obklad na rozpálené čelo
Otálím a nechce se mi zpátky
Ale semena klíčí jen dole
v horké zemi
Tak někdy naslouchám svému tělu
V kráteru činné sopky roste sirný květ a horké prameny
syčí tu v okolí
Tuhnoucí láva, chladná, zčernalá, zastavila se v příkrém svahu
Naslouchá známému dunění pod povrchem hory
Tak někdy naslouchám svému tělu, když mi hlas vyhasíná
a prostor nade mnou je chorý
Dala bych cokoli
aby ten proud lávy
ve mně zůstal
žhavý
ANDĚL S MODRÝMA OČIMA
Svádím boj
jsem létavice
padám
rána do palice
šílím
čtyři stěny
můj hrob ne
vězení
v hlavě vězí
vyryto jak do kamene
dolů nejde smýt.
Nechte mě už být!
Běsi
duchové bez adresy
bez pozvání
užívají
místo v hlavě
důvod tají
ve lhaní se vyžívají.
Dost!
Anděl mi přišel na pomoc.
A měl tak modré oči.
VĚČNÉ ČEKÁNÍ
Rozplizlé čekání na smrt
život bez řádu
touhy v zapomnění.
Ponurá šeď
i když slunce ostře svítí
neopouští pokoj
kde nešťastník ještě dýchá.
Dusí se prachem lží
předsudek visí mu
z koutku úst.
Oči na vrch hlavy.
Kolik mu ještě zbývá?
Asi dost, udaný věk
začíná trojkou.
Stačí otevřít dveře
a jít.
Tak proč nechce být oslněn?
Strach.
Podzim
Podzim je hořký
Ranní láska sladká
Nebe tak hluboké
+++
Šeří se růžově
Křoviska v explozi
Nitek krásy
+++
Léto
Spojená s listy
Dotykem
Odkudsi touha po neznámém
+++
Vedro saharské
Sépiová tužka
V létě nejít Jen být
Havlíčkův Brod
Unavený cestující v přítmí ranního nástupiště
Břevnice
Mlha u kolen stromů
Sobotní probouzení kaluží
Rozsochatec
Vytesaný výpravčí mezi futry
Trabant na kamenité cestě
Chotěboř
Rozbřesk nad ospalostí
Řada modrých těžkooděnců ze Šaľy
Bílek
Čekání na signál
Chci vystoupit do oparu trav
Sobíňov
Nikdo se nepřidal k nachové předehře
Ždírec nad Doubravou
A slunce! objalo svůj vlak
Dobrý den kraji vonící dřevem a láskou
Stružinec
Východ barev nad přízemním mrazem
Zapadlé domky u lesních vrat
Vítanov
Jsem vzhůru a žiji – cesta pokračuje
Přivírám oči před jejím naplněním
Život se rozprostřel do záhybů krajiny
Hlinsko v Čechách
Povadlé šraňky, čekání…
Červený svetr na sedadle přes uličku
Holetín
Když budeš chtít, zastavíme
Stačí dát znamení – neboj se!
Jen krávy se pasou v ohradě omezení
Vojtěchov
Vstříc svému konci
Rezavé listí opadá
Staří vlak opustí
A mladí jízdenku zaplatí
Pokřikov
Den již nabral dech
Bílé stěny stavení září ze všech sil
Žďárec u Skutče
Rybář čelí svému tichu
Do svahu vyhopkal zajíc
Jsem v půli brázdy mého oraniště
Vagón se plní
Prosetín
Jeřabiny pod dohledem paprsků
Máte tu volno? Ano
Vrbatův Kostelec
Namrzlá jablíčka
Elektronický rozhovor
Palce kmitají po displeji
Horka u Chrudimi
Březový háj, balíky slámy
Střechy polehávají mezi dlaněmi luk
Chrast u Chrudimi
Topení zahřívá horkou mysl
Silnice jak had plazí se pryč
Zaječice
Dědův opuštěný dům
Rozřezaný a prodaný na kusy
Jinde, ale přeci zde, mám Tě rád
Slatiňany
Uschlý strom vprostřed ničeho
Nekonečno všechno pohlcuje s chutí
Kluci na výpravě za prázdnou sedačkou
Chrudim
Trampolíny radosti
Vrány na hromadě skáčou za potravou
Výkup kovového odpadu
Tři dívky lehké jako pírka
Medlešice
Solární panely sají energii peněz
Voják s červeným baretem a pohledem altruisty
Staré Jesenčany
Kdo pustí starého pána sednout?
Uhýbám pohledem do klína pohodlnosti
Pardubice závodiště
Sprintuji do cíle, vyhrát se nedá
I kdybych první byl, konec je dán
Gesto vítězství postrádá smysl
Pardubice Rosice nad Labem
Továrna na všechno, na absolutně všechno
Modré oči pod ochranou řas
Desítky kol pod javorem
Pardubice hlavní nádraží
Konečná stanice
Nouzové otevírání dveří není zapotřebí
Když krásu prožíváš
Prosíme, vystupte!