Archiv pro rubriku: POETICKÉ OTVÍRÁNÍ 2014

15.9.-8.11.2014

Vaše básnické příspěvky ke zveřejnění můžete posílat na email info@otevreni.com. Jednotlivý autor může zaslat maximálně 6 básní. Uveďte své jméno, název díla a kontaktní email. Současně se zveřejňováním básní běží hlasování čtenářů, kteří své hlasy mohou posílat těm příspěvkům, které je nejvíce osloví (komentářem pod básní či facebook tlačítkem „To se mi líbí“). Všechny autory i čtenáře srdečně zveme a nejoblíbenější z děl dle hlasování oceníme na VEČERU POETICKÉHO OTVÍRÁNÍ 2014, který se bude konat v LITERÁRNÍ KAVÁRNĚ ŘETĚZOVÁ v Řetězové ulici č.10 na Praze 1 v neděli 9. 11. 2014 od 18:00 hodin.
A jako bonbónek jsme pro ty, kdo se jako autoři zúčastní Poetického otvírání 2014, přichystali druhý den tj. v pondělí 10.11. od 19:00-21:00 autorské čtení v Rádiu Applaus.

Zbloudilý

Nemohu najít místo v životě

Stále se utápím v temné samotě

Bez lásky, bez přátel, bez štěstí
– chtěl jsem moc –

to nic dobrého nevěstí

Jako stroj přežívám každý den,

pocity staré a zatuchlé mám s sobě jen

Z nechuti k životu postavil jsem most,

život miluji, ale mám toho dost !!

Nechci se zapojit do stáda,

chci si s životem i trochu pohrávat

Nebudu se měnit kvůli příjmu peněz,

Myslíš, ze jsem debil ?? Tak mi do života nelez ..

Jak na to?

Jsem chycen v pasti v tomto světe.
Můžu žít jinak ?? Mělo by to jíti přece.
Proč se člověk vždycky k tomu, co zná, vrací ??
To jeho velké plány přeci zhatí.
Jak si zachovat postoj nový a svěží ??
Není to lehké, ale jde to stěží.

Vytrvalost, nenávist ke zlému a láska,
můžou Ti pomoc, aby stala se z Tebe kráska ..

Kořist

Stromy bez listí
vrány v zobáku s kořistí

Ticho, chlad a vítr se rozlévá
samota mé tělo polévá

Klid a zamračená obloha
ten se má, kdo přijímá dary od Boha

Teplo zahalilo duši mou,
draví psi o mé tělo mohou se přetrhnout

Jak flákotu masa drásají mé Já
trhají srdce, játra, plíce, chřtán

Jak kořist tohoto světa jsem,
někdy připádám si tím vším zahuben

Podzim II

Kudy jde on
tudy jde vítr
Listí víří v jeho stopách
Stromy drží při sobě
znají se už celé roky
stačí malý pohyb a všichni hned vědí
Potok – výřečný společník
co minuta to příběh
Vyhřátá skála padá na hladinu
a chvíli plave naznak
než si ji vezme voda
Večere, vítej
Obejmi mě celou
I ty, fialové nebe s neznatelnými mraky
I ty, vůně trávy naposledy posečené
I ty, soumraku, rychlejší než dech
Vítej, noci

Výpadky zorných polí

už ani nevím, odkdy mám
výpadky zorných polí
na konci těla, kde prostor pokračuje
v jiném skupenství
paprsek se láme
o hranu krystalu v mé nepaměti
jezírko v kamenolomu je hluboké
dívám se stranou a vidím les, jen les
nabírám vodu jako zem, drolí se v prstech
les teče jinudy než včera
přímky brázd končí u mých dveří
žádný práh není
od jisté doby si už nevidíme do očí
nevidíme nic z toho, co tu mělo být
ať se díváme
na cokoli