Archiv rubriky: POETICKÉ OTVÍRÁNÍ 2015

Volání

Volání
/básnická sbírka „Vyšší smysl“/

Ozvala se Duše
a řekla:

JDI TAM,
neblbni,
tak JDI !!!

Já šla,
následovala ten hlas
a věřím,
že nastal ten pravý čas
vyslyšet to volání.

A tak jsem šla a šla
za tím Hlasem,
až sem
došla sem,

v NÁRUČ BOŽÍ,
Bůh mi řekl:
nejsi „levné zboží“,
VAŽ SI SEBE,
vždyť jsi sem SPADLA Z NEBE !…………………

A tak už dnes vím,
že jsem Stvořením Nebeským,
co žije svůj pozemský úděl
a má svůj jasně vymezený účel.

A tak si tím životem jdu,
čelím tu Dobru, tu Zlu
a vím,
že i s tím
dobrý život můžu prožít,
musím si jen svůj Příběh odžít….

Poetická

Poetická
/z básnické sbírky „Radost“/

Květina dává krásu
a kouzlo starých časů
zůstává s ní.

Roste v ní KRÁSA
a naše SPÁSA
pro den poslední.

Naděje, kterou předává,
se v ní schovává.

Naděje pro tento den:
SNI SVŮJ SEN.

Když ČAS tvůj přihořívá,
květina ti zpívá –

píseň o Ráji a souznění,
v Duších se KLID rozhostí
a nepokoj za MÍR vymění….

Divoký tahy

Divoký tahy
/z básnické sbírky „Život“/

Sním zažít „divoký tahy“,
prošmejdit tajná zákoutí Prahy

a vyvážit to,
jak jsem hodná !

Stín ve mně mě leká,
je však součástí každého člověka

a není mi pomoci !

Jsem hodná,
jsem hodná,
jsem zlá –

Páni, kdo to ještě v sobě má ? –
tak jako já ?!

Jsem hodná,
jsem hodná,
jsem sketa

A jsou už na mě znát léta,
přesně tak, jak je znám !

Otiskly se mi v těle
a jak se cítím ? –
no SKVĚLE !!!

Však to víte,
znáte to sami,
věčné dilema
dá mi –
nedá mi ?!….

Jsem hodná,
jsem hodná,
jsem „slušná“ –

kvůli „SLUŠNOSTI“
a boji se Stínem,
zažila jsem léta krušná !

Ale už je to pryč !

Našla jsem totiž ten klíč:

k životu V POHODĚ:

UŽÍVEJTE si ŽIVOT
a nechte to Náhodě !….

Díky, Bože !

Díky, Bože !
/z básnické sbírky „Vize“/

Tiše přistoupil´s ke mně,
já nezvala Tě dál.
Čekal jsi tak dlouho,
tak daleko
a tak blízko…

Já neznala Tě,
byl´s mi cizí !
Nechtěla jsem Tě znát.
(…jen v hloubi Duše
si kladla otázku:
má mě Bůh vůbec rád ?!)

Tak ne, NEMÁM Ti to za zlé,
že´s mě na TAK DLOUHOU DOBU opustil ! –

Já vím,
že TO JÁ OPUSTILA Tebe !

Byl´s tak blízko,
chtěl jsi být se mnou,
já neznala Tě,
NEPUSTILA Tě do svého života.

Však dnes už vím:

všechny překážky
jsou překonány,
vše odpuštěno,
vše přešlo,

jsi jen TY a já,
nic víc.

Divoké peripetie života
odnes´ ČAS….
a zůstala jen Láska v nás….

Nech mě ještě

Nech mě ještě učesat pár rýmů
Hlavu odevzdat ženskému klínu

Nech mě ještě vyčistit si boty
Složit píseň třeba na tři noty

Nech mě ještě dočíst stránku knihy
Napravit snad nějaké mé chyby

Nech mě ještě jeden východ slunce
Poplakat si, k nebi sepnout ruce

Nech mě ještě zaplavat si v řece
Vyhnětat chléb a vyndat ho z pece

Nech mě ještě… Tančit nahý v dešti
Skákat, křičet a zatínat pěsti

Nech mě ještě od srdce se zasmát
Obejmout tě a na nic si nehrát

Nech mě ještě vypít sklenku vína
Vyvdat dceru a oženit syna

Nech mě ještě vyspat s mojí ženou
Říct ji „Miluju Tě“, ale s něhou

Nech mě ještě dopsat tuto báseň
Než mi v uších tiše zazní amen

Odmítám

Sedím v kavárně
Prošlých dní
Na rohu ulice
Kde drožka zastaví
Jen když hlad je větší
Než strach z těžkých dob

V prázdné kavárně
Bez květin
U vyschlé sklenice
A nakupených vin
Zaplatím je stěží
Nemám teskných slov

Hledím na koně
Kam cválají
Dvě duše bloudíce
Po němých okrajích
Byl jsem někdy lepší?
Čekám na doslov

Ty už nepřijdeš
Jsem poslední
Halucinace
Plochého snění
Do vlasů mi prší
Bílé květy mdlob

Ty už nepřijdeš
Já sedím dál
Natruc logice
Jak sesazený král
Koně jsou už mrtví
Nechci kopat hrob

Vzpomínám

Vzpomínám
Jak jsme tenkrát
Opřeni o tíhu veřejného osvětlení
Potajmu a mlčky
Slavili měsíc v jeho zaoblení
Pod dohledem nekonečné tmy
Objetím konečného MY

Vzpomínám
Jak tenkrát
V očích leskly se Ti slzy odloučení
Já počítal vločky
Ve Tvých vlasech strach i hladovění
Jen dovolit si neutrácet dny
Bez toho, abych odemkl Tvé rty