Autor: Bogdan Suceavă
Sbírka: Năluci şi portrete (Přízraky a portréty), Editura LiterNet.ro, 2011
Překlad z rumunštiny – Irina Kolaříková
Portretul fetei din sud
Bogdan Suceavă
nu avea noaptea ce aveau ochii ei
întuneric şi inteligenţă de diavol
ştia să tacă aşa cum miazănoapte nu
alteori chema cuvinte ciudate
îşi trecea mâna prin păr: gest de dans
în vreme ce lumina ochilor îţi târguia sufletul
în adânc să te ducă? sau într-o amintire ca iadul?
degetele ei nu aveau atingere fină
le-ai simţit şi nu te-au înfiorat
cât minţea vorbindu-ţi de dragoste?
poate se închina aceloraşi plăceri ca şi tine
suflet stingher în trup rătăcit
n-o doreai
sau poate doreai numai ochii
în întunecate priviri: un cuplu mistuindu-se
East Lansing, 8 martie 1999
Portrét dívky z jihu
ani noc neměla to, co se zračilo v jejích očích
temnota a inteligence ďábla
uměla mlčet, jak ani půlnoc neumí
jindy zas přivolávala podivná slova
přihladila si rukou vlasy: taneční gesto
zatímco záblesk v očích ti usmlouvával duši
stáhne tě do hlubin? nebo do vzpomínky zvící pekla?
její prsty se nedotýkaly jemně
citils je a nezachvěl ses
jak jen lhala mluvíc o lásce?
možná se oddávala stejným rozkoším jako ty
osamělá duše ve zbloudilém těle
netoužils po ní
nebo sis možná přál jen její oči
v temných pohledech: pár, v němž jeden druhého mění v popel
East Lansing, 8. března 1999
Istoria nectarului
Bogdan Suceavă
la început e nectarul florii numită iarba singurătăţii
la final – vinul pe care îl beau îngerii
strivirea florilor cum strugurii sub teasc
distilarea lichidului autumnal
pregătirea cupelor de argint
cele în care mai potrivite sunt lumina şi parfumul
de ce s-ar grăbi îngerii
timpul nu e pentru ei durere
numai când beau vinul acesta
îngerii încep să alerge
devin neîmpăcaţi
îngrijoraţi de viitorul iluzoriu
dau cerurile peste cap
impregnaţi de umanitate
singura beţie la care sunt sensibili
East Lansing, 3 decembrie 1996
Příběh nektaru
na počátku je nektar z květiny zvané bylina osamění
na konci – víno, jež pijí andělé
drcení květů jako hroznů pod lisem
destilace podzimního moku
chystání stříbrných pohárů
v nichž lépe vynikne světlo a vůně
proč by andělé pospíchali
čas je nebolí
jen po doušku tohoto vína
začnou andělé spěchat
zneklidní
plni obav o iluzorní budoucnost
obrátí nebesa vzhůru nohama a do sebe jak sklenku
nasáklí lidstvím
tou jedinou opilostí, již jsou schopni cítit
East Lansing, 3. prosince 1996
Întârziere
Bogdan Suceavă
ceasul când realitatea îţi înfloreşte prin nervi
când totul e asemeni unui poem ratat
mistificarea unui gest liric
mai poţi spune atunci
unde duc căile tale?
ochii refuză lumina
degetele înfloresc rădăcini
se adâncesc în pământ
un lut ce nu e al tău prin nimic
decât prin funeraliile fiecăreia
dintre zilele tale
Zpoždění
Hodina, kdy skutečnost doslova rozkvétá v nervech
kdy se všechno podobá nepodařené básni
mystifikace lyrického gesta
můžeš pak ještě říct
kam vedou tvé cesty?
oči odmítají světlo
prsty vkvétají do kořenů
a noří se do země
hlína – tělo, které mi nepatří už ničím
jen pohřbem jednoho každého
z mých dnů