Archiv pro štítek: Básněnka

Bohyně matka je taky vratká…

 

ataka našich chutí

plátno a rámy plný rtuti

 

 začalo náhle sněžit

a my pro zahřátí pili lacrimae s kořeněným vínem

 

v alegorii s praskavými bonbóny a chilli čokoládou

měl ženská prsa i bůh

 

tvý stehna jsou můj dluh

má vlčí maska

ptactvo co v letu zkamenělo

na vinětě břicha

 

to smilování ještě tepe

a milování dýchá…

1-Milota Havránková, Jan Koblasa 11.102-001

 

The Hours…

jak napsat něco křehkého…

 

a nechat vyrůst květiny

co připomínají zdviž

když rostou

výš…

 

/stín destruktivní lásky se odlepil od parapetu

a zemská tíž

připomínala marnost s kaluží těla/

 

jak dlouho už jsi básníkem?

 

co když jen prchám před býkem

a v posteli se županem

svlékám nahotu všech orlojů

 

/že štípem jako zázvor když jsme Námi?/

 

a každým pórem chce se mi řvát

že miluju a nenávidím

/jsem černá nevěsta?/

 

svůj čas tím šidím

a krmím láskou

prázdná

břicha trojských koní

 

tak nalej mému Albionu čaj…

já pořád umírám

a stejně tak se rodím

 

k mastným hrám

 

 

 

1-Koláže95-001

 

Pro rovné dny…

volata hus se plní

sádrová Léda líbá labuť

Mesiáš přišel v rudé sukni

 

kaštanům znovu řekli ..pukni!

 

a šálek na čaj pestře hýří

baletní chlapec

četl báseň

dívkám na refýži

 

bodání do slabin

bikavér

s nepokojem tlení

 

to setý podzim

nastavil náruč pro spříznění

 

 

2-Koláže85

Mouřenínská

 

obilky pudru pily z Taťány

 

/a mladý anděl začal rodit ústy holubí ego/

 

trpasličí mouřenín nabízel ke kousnutí svoje malé hýždě

 

poslední polibky padající noci

postní prach rozpálené hlíny

 

kdopak teď spasí troufalé Oněginy?

 

 

1-mouřenínská 12.8

VINUM ET MUSICA LAETIFICANT COR

 

noc bakchantka

chroptěla zuřivostí nad kopulujícími fauny

 

bledá voda svázala kaštanový měsíc

povříslem slámy

ženské smyčce

se podobaly hájům

 

 

zakrslá jabloň

pramatka ptáček

s netkaným sykotem strun

těhotný ráj přišel o rozum

 

klih palce a ukazováku se chvěl šťávou bohatých lisů

 

 

jen zvony bez těl

volaly po převisu

 

 

 

 

 

Elisabeth 30.77-001

 

Z prázdnoty vodoměrek…

…..
a nic
jen jedno pivko
podšálek s rozlitou kávou a prázdno
tak plné všehochuti…
a nebo ne?
jen prázdno bez kuše
bez způsobu provedení
jen prázdno plné očekávání…
 
 
sedím sám s tím PRÁZDNEM na poloobsazené židli
 
 
 pro houslové koncerty vodoměrek 
 ztracených v trávě…

Z pískovce

byla jak cibulová slupka

pro poutníky

vlaštovka z cigaretovýho papíru

jazyk slepený pihami

vyprávěnka z bandáže hrozinek

 

že měla smysl pro zinek

kuřátko z kalendáře lesa?


už tesá

náhrobek pro Gogola

rozdejte chmýří

ptáčatům začala škola

Elisabeth 30.73