Po bujarém večírku který končil v kamarádově bytě a měl končit švédskou trojkou, jsem utahaný nasedl do tramvaje. Na další stanici si ke mně přisedla bytost, kterou jsem nedokázal nikam zařadit. Mohla to být holka, ale stejně tak kluk. Až od páru sedícího za námi jsem se dověděl, že se jedná o dívku. Byla hodně unavená. Hlava jí pořád přepadávala na stranu, až spočinula na mém rameni. Pár sedící za námi se za dívku omlouval. Mně to ale nijak zvlášť nevadilo. Přitáhl jsem si dívku blíže a objal jí kolem ramen. Měla ledové ruce. Byla roztomile opilá. Během cesty jsem se od páru dověděl, že moje nová kamarádka je na holky. Ani jsem se jí nedivil. Vypadat jako ona, taky bych změnil orientaci. Přitom nebyla nijak ošklivá, jenom více svým vzhledem připomínala kluka.
Když vystupovala, trochu jsem zalitoval, proč nejsem holka. Ta scéna se mi promítala do snu pokaždé s jiným koncem. Chvílemi jsem si nebyl jistý, jestli se mi to zdá nebo je to realita. Probudil jsem se okolo druhé odpoledne se strašnou bolestí hlavy. Zřejmě následky uplynulých událostí.
Necítil jsem se dobře, všechno v co věřil, se rozpadlo. Během dvou týdnů jsem rozpustil divadlo a ukončil činnost svého časopisu. Stejně tak zhasla i poslední naděje, že získám srdce Ledové Krásky. Doslova jsem se utápěl v depresích a alkoholu. Mému spolubydlícímu to lezlo na nervy. Stěžoval si, že jsem ho během noci několikrát vzbudil, když jsem šel zvracet. Celý příspěvek
Archiv štítku: David Pillow
V Unijazzu
V přestupní stanici do jiných barů
s ovíněnými rty
v šedomodrém mlhavém kouři
nejkrásnější holky mizí za dveřmi salónku,
spolu s neznámými muži.
Ti zbylí ledabyle sedí
za svými notebooky se sklenicemi piva
čekaje na svoji příležitost,
kterou pokaždé promarní.
Rozpuštěný
Tulákova rána rozpíjejí se
v opuštěných lokálech
za bodavého východu slunce.
Za neutichajícího
hukotu strojů
a klapotu podpatků.
Týdny letí jako splašené,
jistá je jenom rezignace
s další sklenkou
odstátého koňaku.
4.40
V nás spící svérázná monarchie,
závoj nedoknutelna
vlačející za sebou
dav vzteklých mažoretek.
Podbízivé nokturno
ve vysokých kozačkách,
zběsile blikající světelné reklamy.
Osamocená krása lstivých pohledů.
Do nebe tyčící se
kouřící komíny,
moje běžící kroky
před zásahy zimy.
Provazochodci
Lano zavěšené mezi domy
houpe se v rytmických škubnutích.
Chodí po něm
jako na márách,
nahlíží do oken bytu
voayerskými pohledy. Oblaka, ptáci bez peří, dráty nabité elektřinou. Vše mají téměř na dosah ruky. Ve tvářích soustředění,
smutek.
Každý další krok
může být jejich
labutí písní.
Snídaně na Plutu
Když svět blouzní,
slova tečou.
Na Plutu podává se snídaně.
Tóny plují vesmírem,
oheň polyká domy,
zatímco opodál
se rodí nový život.
Ukázka z poetického románu Vzkazy Madame X (BELETRIS 2012)
Křeslo v duši
Nastěhuju se ti do hlavy,
uvelebím se v tvojí duši
jako v semišovém křesle.
Udělám si pohodlí,
zapálím si cigáro,
zdržím se nejspíš nastálo.
Ukázka z poetického románu Vzkazy Madame X (BELETRIS 2012)
Dopis bez zpáteční adresy
Dopis na rozloučenou, bolest vyřknuta na papír. Samota v těch nejjasnějších barvách, ticho před tichem.
Ukázka z poetického románu Vzkazy Madame X (BELETRIS 2012)
Praktická žena
(Tobiáši Jirousovi)
Až vodopády spadnou
a sněhy přestanou tát,
až povolí tvoje sevření,
zeptám se tě,
jak to se mnou vidíš do budoucna.
Až směrnice ukážou správný směr
a ukazatel na mém semaforu
rozbliká se do pomerančové,
zeptáš se mě,
proč se ptám na takové hlouposti.
Já vím,
máš ráda dobrodružství,
happy end,
Kámasútru a polohu 69,
jsi praktická žena s nadhledem.
Ukázka z poetického románu Vzkazy Madame X (BELETRIS 2012)
Procházení v dešti
Procházím se v dešti parkem.
Pode mnou hučí Anděl.
Po sklech brýlí mi stékají dešťové kapky.
Značně se ochladilo.
Anglické počasí, poháněné mým sentimentem.
Tři ženské postavy s kočárky.
Jedna s kafem, další s cigaretou.
Potřebují stejně jako já zabít čas,
celé moře času.
Ukázka z poetického románu Vzkazy Madame X (BELETRIS 2012)