Jednoho deštivého odpoledne dorazil Jirka domů. Byl promoklý a nešťastný. „Jak si dopadl?“ otázala se matka starostlivě. „Už bys jí vážně potřeboval.“ Mladík jen zakroutí hlavou a sesunul se do křesla. Schoval si dlaněmi tvář, aby skryl pláč. Matka k němu přistoupila a vzala ho okolo ramen. „Neplač, běž se převléknout a potom si v klidu popovídáme. Potom odešla znovu k ostatním dětem pomáhat s úkoly. „Proč brácha brečel? Co se mu stalo?“ Vyzvídaly společně dva dětské hlásky. „Nic, všímejte se svých příkladů.“
Po večeři šly mladší děti spát. Uvařila pro sebe a chlapce čaj a posadili se ke stolu. Museli si povídat potichu, aby je nezaslechly ostatní děti. „Už jsem z to-toho zo-zoufalej,“ začal Jirka rozhovor. „dva r-roky s-sháním pr-práci a bez vý-výsledků.“ „Cítím s tebou, jak ti je. Ale z jednoho platu to téměř nezvládám. Petr s Tondou začali chodit do školy. Musím jim platit obědy a pomůcky do výuky. A to je pořád něco. Najednou z postýlky se ozval pláč. „Bože, Kuba!“ prohlásila unaveně a chystala se k malému. „S-seď ma-mami, do-dojdu ho p-přebalit.“ „K-kdybych měl na něco aspoň n-nadání nebo byl v-v něčem do-dobrý,“ pokračoval v rozhovoru, když opět přišel. „D-dnes je po-potřeba v-všude cizí jazyk. Co p-pak s-s tím mým ko-koktáním to jde. P-připadám si jako n-nula.“ „Jirko, takhle nemluv! Jsi skvělý, ochotný, poctivý, pečlivý a pracovitý mladík.“ „Ma-mami, s-s tímhle v-v dne-dnešní do-době d-daleko nedojdu.“ „Zítra se zeptám těch nových sousedů, jestli o nějaké práci nevědí.“ Vzápětí vstala a šla umýt hrnky od čaje. „Je pozdě a v tuhle chvíli nic dalšího nevymyslíme.“
Další den matka vylíčila Jirkovu situaci sousedce. Povídaly si dlouho a hledaly určitá řešení, co by bylo pro chlapce dobré. Ale nic nevymyslely. Až na konci, když se loučili, napadlo souseda: „Vždyť má Jirka v sobě sociální cítění, je ochotný pomáhat a má silné paže. Proč nejde pracovat jako ošetřovatel. Uplatní se v nemocnici, v léčebnách nebo v jiných zdravotnických zařízeních.“ „Nemá zdravotní školu.“ „Na tuhle práci je jen potřeba akreditovaný kvalifikační kurz ošetřovatele, který je ukončen osvědčením.“ „Nevypadá ta nabídka špatně. Zeptám se Jirky.“ Mladík s návrhem souhlasil.
O půl roku později Jirka úspěšně složil zkoušku v kurzu, a jako hotový ošetřovatel si hledal práci v nemocnici. Nabídka vyšla hned na první klinice u dlouhodobě ležících. Celý šťastný přišel domů a vylíčil matce tu skvělou novinu. „D-dokonce p-pan p-primář, u kterého jsem měl p-pohovor, ř-říkal, že se mé ko-koktání d-dá vyléčit a sehnal mi dobrého l-logopeda. Oba dva si padli radostí do náruče.