Archiv pro štítek: Jana Gregorová

Psané slovo ji zajímalo už od raného dětství, číst a psát se naučila ve třech letech. Píše básně a povídky. Kromě psaní ji v poslední době zaujal koncept permakulturních zahrad. Chystá se vytvořit divokou permakulturní zahradu, kde by mohla pořádat setkání s uměleckou tvorbou.

7 důvodů, proč malovat akvarelem

Před rokem a pár měsíci jsem si dopřála umělecký pobyt ve výtvarné škole v Cornwallu v Anglii. V paměti mi utkvěl rozhovor se dvěma anglickými umělkyněmi na večeři. Vyprávěly mi, že sem jezdí malovat princ Charles a že hodně maluje krajinu. Ptala jsem se, čím princ Charles maluje. Jedna z nich se zatvářila tak nějak opovržlivě a pak mávla rukou: Ále, akvarelem …

Princ Charles se mezitím stal nejlépe prodávaným anglickým umělcem 🙂 (asi to ale nebylo tím akvarelem) a já začala nezávisle na něm zkoušet akvarel víc a víc.

Tady je sedm důvodů, proč je to médium mně hodně blízké:

  1. Je ideální na malování venku
    Potřeby na akvarel – jeden až dva štětce, ideálně ty už naplněné vodou, krabičku s barvami, skicák, tužku – se snadno složí do tašky a jsou snadno přenositelné. Místo na malování se taky snadno najde, vždycky je někde lavička, na které se dá malovat nebo prostě jen tráva na vyvýšeném místě:-) Akvarel rychle schne a když skončíte, během chvilky můžete zase všechno sbalit. Když jdu do přírody, beru si s sebou věci na akvarel prostě jen pro případ.
  2. Je ideální na malování květin
    Převažující téma u mě vždycky byly a zatím pořád jsou rostliny. Akvarel je svou transparentností a lehkostí ideální na malování květin, průsvitných plátků, jemných odstínů a barev přecházejících plynule jedna do druhé. Na výběr je k tomu tolik dalších možností – od botanické malby a realistické malby až po uvolněný až abstraktní styl, s využitím techniky mokrý do mokrého po suchý štětec. Akvarelem se pro jeho lehkost dobře vystihuje pocit z rostliny.
  3. Je proměnlivý a méně kontrolovatelný než ostatní média
    Z určitého důvodu vnímám akvarel jako „nejženštější“ ze všech médií. Nelze ho totiž až na výjimky úplně řídit, je potřeba jít s ním, s vodou a využít to, využít ten moment překvapení a ten zapracovat do svého obrazu. Možná proto k němu v poslední době tak tíhnu, protože to byla a pořád jsou témata pro mě.
  4. Akvarelové štětce se snadno myjí
    Jsem docela bordelář. A co se malování týká, dá se udělat docela velký nepořádek, když máte rozmalováno víc věcí. I když mám ateliér, neubráním se, abych neměla roztahané barvy a papíry po celém domě. Strašně nerada myju štětce, odkládám to vždycky, co se dá. Lahůdka je mytí štětců od olejových barev. Akvarel je jediné médium, kde jde mytí štětců docela lehce, propláchnout trochu a vodou a mýdlem a je to. Možná je to ten nejsilnější důvod pro akvarel u mě:-)
  5. Místo na malování akvarelem se rychle připraví
    Je to snadné najít si koutek doma v zimní zahradě nebo v jídelně nebo v kavárně, na akvarel není potřeba až tolik místa. Žádné velké přemýšlení a přípravy.
  6. Je ideální na skicování
    Skica venku má pro další malování větší užitek než fotka – zachycuje pocity a ne jen to, co „reálně“ vidíme. Dají se pořídit skicáky se silnějšími listy, které akvarel snesou a ať už člověk skicuje kvůli přípravě obrazu nebo kvůli vzpomínkám z cest, akvarel je určitě vhodný.
  7. Akvarelové barvy se spotřebovávají pomalu
    Svou plechovou sada s akvarelovými barvami mám už dva roky a dokoupila jsem jen červenou a fialovou pánvičku. Ostatní zatím pořád vystačí.

Když budete chtít s akvarelem začít nebo zkusit, jestli mu přijdete na chuť, přijďte na některý z mých kursů u mě v ateliéru nebo na březnovou nebo dubnovou Psychotéku v Praze na Smíchově.

Jana Gregorová

Untitled-5

Crowdfunding a my

Před týdnem jsme s kamarádkou Terezou Fricovou na Startovači rozběhly crowdfundingovou kampaň na osobní deník Prožitková revue (více zde). Pro ty, kdo se s crowdfundingem neboli hromadným financováním ještě nesetkali – je to metoda k získání prostředků na počáteční investici v projektu, kdy lidé za produkt, který by si koupili až po jeho vyrobení, platí před jeho vyrobením. Mohou si přitom koupit buď samotný produkt nebo si vybrat jinou odměnu. V našem případě příspěvky potřebujeme, abychom pokryli náklady na přípravu a tisk.

Deníků, zápisníků a diářů je na našem trhu spoustu, já vím. Prožitková revue je jiná. Hlavně v tom, že pro toho, kdo si ji pořídí, je to běh na delší trať. Může se v ní totiž odvinout pět let jeho života. Co je to pět let? Je to hodně nebo málo? Z pohledu celého života je to málo. Z pohledu TEĎ a představy, že se podívám pět let dozadu nebo naopak pět let dopředu, je to dost dlouhá doba.

Co se změnilo v mém životě za posledních pět let? Já sama jsem ušla velký kus cesty a udělala životní otočku – odešla jsem z jistoty místa v nadnárodní firmě na volnou nohu. Někdy se sama sebe ptám, kdy tahle změna ve mně začala zrát a kdy se stalo, že jsem dostala odvahu takový krok udělat. Už úplně nevím. Ale zajímalo by mě to. A kde budu za pět let? A jaké to bude podívat se zpět na dnešní den, co jsem si myslela, co mě trápilo nebo naopak těšilo?

Přesně k takovým otázkám a odpovědím je Prožitková revue. Určitě je pro ty, kdo si rádi píšou deníky nebo si zapisují pocity. Ale nejenom pro ty. Je taky pro ty, kdo nemají čas se zastavit a říct si sami pro sebe, jaký že to vlastně měli den. A když se za rok podívají na ten stejný den jako je dneska a zjistí, že si tam psali úplně to stejné – něco ve smyslu nemám čas, mám toho moc, jsem přetížený/á, zase jsem zrušila schůzku s kamarádkou, nestihla jsem to – tak si třeba řeknou, že je něco špatně. Doba je rychlá a my se všichni přizpůsobujeme, ale většinou při tom zapomínáme na sebe. Přesně na ty z nás jsme s Terezou myslely, když se objevila myšlenka na pětiletou osobní knihu, deník. Stačí jen malá chvilka denně a pak se podívat zpátky. Přidaly jsme i stránky pro osobní vize, aby se dalo dívat i dopředu a psát si, co si doopravdy přejeme.

Kampaň začala běžet 3. 10. 2016. Bude otevřená ještě 33 dnů. Zatím máme vybráno 6 %. Když nevybereme celou částku, vrací se všechny příspěvky zpět. Napsaly jsme na začátku hodně lidem s prosbou o podporu, abychom mohly Prožitkovou revue po kampani spustit. Dnes jsem měla schůzku s kamarádkou, u které jsem si byla jistá, že pomůže určitě.

Říká mi: co ta vaše kampaň? Já si to určitě koupím a je to dobrý dárek k Vánocům, ale to je ještě čas, ne?
Já: to ale musíš udělat v říjnu, dokud běží kampaň. Když nevybereme na pokrytí nákladů na výrobu, nebude nic.
Ona: v říjnu? Já nemám ale čas to na tom Startovači zkoumat, jak se to dělá a posílá. Nestihla jsem se na to ani podívat. To je pro mě hrozně náročný někde klikat a něco hledat. Jedině, že to uděláme někdy spolu.
Já: určitě, pomůžu ti s tím.
Ona: tak až se vrátíme ze Španělska, tenhle týden odjíždíme.

Úplně ji chápu. Dřív jsem to měla taky tak. Mimo práci si sedat k počítači a klikat a něco hledat byl pro mě neúnosný výdej energie, kterou už jsem zkrátka neměla.

Je potřeba se na to ale podívat jinak. Když si uděláte chvilku a podpoříte věc, která se Vám líbí, můžete energii zase získat. Nebo si tak můžete dopředu obstarat pro někoho dárek.

Neváhejte, bez vás to nezvládneme.

Na facebookové stránce Prožitková REVUE  a na Startovači na záložce Novinky jsme uvedly postup, jak při posílání podpory postupovat.

Moc děkujeme všem, kdo si tu chvilku udělají.

 Jana Gregorová

revue

Výlet

Mám na návštěvě kamarádku z Anglie. Seznámili jsme se před pár lety na soustředění v Itálii. Jezdí k nám od té doby každý rok. Letos se vydařilo počasí, každý den si děláme výlet a malujeme akvarelem.

Vyberu výlet do zámku na Peruci. Zámek je momentálně v rekonstrukci. V jednom z jeho křídel je otevřená výstava Fillových poválečných obrazů, zvláště krajiny Českého středohoří lavírovanou tuší nás zajímají. Necháme si je na konec.

Před Muzeem české vesnice je altán se stolkem a lavičkami, kde si můžeme všechno rozložit. Před námi chátrající budova určená kdysi pro personál zámku, prosvícené stromy a staré patníky. Jen co začneme malovat, přijde paní s dvěma dětmi. Zajímá se o to, co malujeme. Děti jsou z USA, paní mluví česky. Usadí se proti nám a z nezávazného začátku je půlhodinový rozhovor. Děti jezdí po skončení školy v Americe na měsíc do školy do Čech, maminka je původem Češka a nechce, aby zapomněly češtinu. Česká škola je prý ale pro ně moc těžká, hlavně dějepis a matematika. Jejich babička dělá průvodkyni po turistických trasách v Českém středohoří. Rozpovídá se o krásách okolního kraje. Jdou pak na chvilku do muzea a my čtvrt hodiny malujeme. Hned potom se objeví paní z muzea a stráví s námi další čas povídáním o historii zámku, co se tam teď chystá a o Fillově výstavní síni, která je ve správě státu, jak si to přála jeho manželka po jeho smrti. Povídá, jak má ráda tohle roční období a jak park v tuto dobu září. Jen paní odejde, přijde starší pán z vesnice a sedá si na stejné místo. Omlouvá se, že nemluví anglicky, jenom (?) prý německy, francouzsky a maďarsky a radí nám, kam zajít na oběd nebo kávu.

Jsem překvapená z těch rozličných postav, střídajících se před námi jako ve filmu a ze vší té sdílnosti. Čím se to stalo, že většinou uzavření Češi najednou tak povídají? Udělalo to to naše malování? Kamarádka říká, že ať klidně jezdím malovat sama, že se nemusím bát, že mi bude někde smutno.

Pak si zajdeme do místní kavárny Za dubem, která je otevřená jen o víkendech. Má osobitý styl, krásnou terasu na posezení a z přístupu majitelky by si mohli v leckterých pražských podnicích vzít příklad.

A na závěr ten Filla a jeho posmutnělé krajiny panoramatických formátů s kvanty detailů a přitom tak prosté, přímočaré a nesoucí v sobě hlubokou krásu. K virtuálnímu nahlédnutí jsou zde: Filla Krajiny Českého středohoří

Byl to prostě dobrý den (až na toho pána od Policie, která hlídá výstavu venku i vevnitř a i když nechce rušit, celou dobu vám stojí za zády a případně upozorňuje, že jste u obrazů moc blízko).

www.janagregorova.cz

 

Hodnotitel

V pátek třináctého na výstavě mých obrazů ve Slaném. Vystavuji samé kytky a krajiny. Přichází pán ve středním věku se psem. Proběhne následující rozhovor:

— Vy jste autorka?
— To jsem já.
— Hm, tak já vám to tady zhodnotím. Sedni! (na psa)
— Klidně hodnoťte.
Prochází kolem obrazů.
— No, TO ne. No, TOHLETO, to už vůbec ne. Tak z TĚCHHLE obrazů jsou dobrý maximálně TAMHLETY břízy. A ty útesy. Kde to je? Island? Tam jste byla?
No ale není to dobrý.
— Proč myslíte?
— Chybí vám tam lidi.
— Máte rád obrazy, na kterých jsou lidi?
— Chybí vám tam něco živýho.
— Kytky jsou živý.
Nesouhlasí.
— Není to dobrý. Z toho všeho bych si vzal maximálně ty břízy. A maximálně do chodby.
Na stole mám natažený papír a kreslím si. Ptá se:
— To je papír?
— No, to je papír. Myslel jste, že kreslím na ubrus?
Nezasměje se a bez rozloučení odchází.

Půl páté večer. Město je totálně ucpané auty a na rychlostní silnici R7 je opět nehoda. Auta stojí v zácpě všemi směry.

A lidi … spěchají.

Haiku o nahoru a dolů

1
Slunce náš kolébá
Šelma
Tichá
Pokorná
Připravená

2
Vstávání
Úsvit
Žhaví se
Pomerančově
Za zády

3
Připadá mi že
Nebylo to
A není
Jen vlny v mé hlavě

4
Barvy Barvy!
Život!
Prostor s okny
Dálnými horizonty

5
Ta láska
Ta láska
On přikovaný ke skále
Ta kletba

6
Vedro saharské
Zase
Ptáček z kaluže
Nepije
Ani

Krasohled VIII

V restauraci na večeři. Máme objednaný stůl. Už se nás ujal číšník. Chceme jít za ním, ale do cesty manželovi vběhne nová servírka. Zastaví se čtvrt kroku před ním. Beze slova s ním mluví a rentgenuje mu obličej. On na její bezeslovný dotaz odpovídá, že už stůl máme.

Ona nás bude obsluhovat. Je tady nová a hodně zmatená. A pořád se směje, hlavně když vidí manžela. Směje se nezadržitelně a on taky. Pokaždé když přijde, něco splete. Pravidelně naráží do kabelky zavěšené na židli a velmi ji to rozesměje. Odnáší věci, které nechceme, aby byly odnášeny a ty, které jsme jí připravili k odnesení, tam nechává. Na druhé straně ale, když při objednávání manžel splete název pizzy, kterou chtěl, rozumí mu úplně přesně. Na rozdíl od ostatních stolů, u kterých dochází pořád k nějakým nedorozuměním. U vedlejšího stolu pár cizinců nedostal svou pizzu a žena je hodně rozezlená. Za půlhodinové zpoždění chce kompenzaci, navrhuje minimálně dvě sklenky vína zdarma. U našeho stolu žádný problém není, tedy především díky manželovi. Servírku přepadají záchvaty smíchu už z dálky, když k nám míří. Říká: Já mám dnes tak hrozný den. Ale nevím, co to mám, že u vašeho stolu se musím pořád smát.

My všichni víme, co to má: dvě bytosti z jiné planety se potkaly na Zemi.

Žízeň

Prší
Kapky se stékají
Na střešním okně

Vodomalba
Zeleným listům spatifylií
Které čekají na vláhu

Jejich listy
Zelená křídla svěšená

Kde jsi?
Já nejsem studená
Ani bez života

Plnou misku vody
Vypiju za jednu minutu
Další dvě za noc
Žíznivá
Ani oko nezamhouřím

A ráno
A ráno
Dešťové kapky
Hladí mé listy
Přes okenní tabulky

Tančím v dešti