Archiv štítku: Josef Dastych

Zbloudilý

Nemohu najít místo v životě

Stále se utápím v temné samotě

Bez lásky, bez přátel, bez štěstí
– chtěl jsem moc –

to nic dobrého nevěstí

Jako stroj přežívám každý den,

pocity staré a zatuchlé mám s sobě jen

Z nechuti k životu postavil jsem most,

život miluji, ale mám toho dost !!

Nechci se zapojit do stáda,

chci si s životem i trochu pohrávat

Nebudu se měnit kvůli příjmu peněz,

Myslíš, ze jsem debil ?? Tak mi do života nelez ..

Jak na to?

Jsem chycen v pasti v tomto světe.
Můžu žít jinak ?? Mělo by to jíti přece.
Proč se člověk vždycky k tomu, co zná, vrací ??
To jeho velké plány přeci zhatí.
Jak si zachovat postoj nový a svěží ??
Není to lehké, ale jde to stěží.

Vytrvalost, nenávist ke zlému a láska,
můžou Ti pomoc, aby stala se z Tebe kráska ..

Kořist

Stromy bez listí
vrány v zobáku s kořistí

Ticho, chlad a vítr se rozlévá
samota mé tělo polévá

Klid a zamračená obloha
ten se má, kdo přijímá dary od Boha

Teplo zahalilo duši mou,
draví psi o mé tělo mohou se přetrhnout

Jak flákotu masa drásají mé Já
trhají srdce, játra, plíce, chřtán

Jak kořist tohoto světa jsem,
někdy připádám si tím vším zahuben