Archiv štítku: Marek Schejbal

Profesí cifršpión pomalu začal ztrácet sám sebe mezi čísly a tak se na svou obranu začal věnovat psaní, zpěvu a malování.

Tajemství

Ani v podrobné mapě
ono místo srázu nenajdeš
kde vítr hučí do uší
a ty jsi menší nežli veš

Silák se cítí slabě
odvážný v obavách klopí zrak
klidného stíny rozruší
vyhaslé oči do prázdna

Smutný bod je v tvé hlavě
stezkou opuštěnou k němu jdeš
tajemství jeho rozluštíš
až naposledy vydechneš
Představujeme autory chystaného almanachu Otevřených, 
na který se můžete těšit na přelomu září a října.
Rádi vás potkáme na jeho křtu. Datum a čas bude upřesněn.

Jsou různé časy

Jsou různé časy
pro mé tělo
pro mou mysl
pro mou duši

A jsou i mezičasy
kdy vše se zastaví
a já cítím obrazy
kdy přicházíš
když se směješ
a jak ti to sluší

Ale teď
už je čas jít spát
dobrou noc přeji všem
a modlím se za vás
ať převládá čas milovat
Představujeme autory chystaného almanachu Otevřených, 
na který se můžete těšit na přelomu září a října.
Rádi vás potkáme na jeho křtu. Datum a čas bude upřesněn.

Každý den

 Rozcestí
Každý den
Hejna ptáků
Nad obzorem
 
Mrtvá těla
Každý den
Po kolenou
S odporem
 
Brodím se
Každý den
Mrvou světa
Marastem
 
Svítání
Každý den
Milostiplná
Ještě jsem
 
Znáš mě
Každý den
Stále věřím
Nezlomen

Poznámky z vlaku

I.
Fialový motýl klidně sedí
Na růžovém pulovru
Uspán opakujícím se rytmem
Bezobsažných slov

V jemném úsměvu
Nevinných koutků úst
Propadám se do snu
Žlutých lístečků
Poletujících z jedné strany na druhou
Nemohou si vybrat
Správnou možnost spočinutí

Přelétám po řádcích knihy
Která je pro mne stále otevřená
Zatím

Dívka ve vlaku
Čte Dívku ve vlaku
A někdy, možná
Bude dívkou z vlaku
Do které se někdo zamiloval

II.
Oranžovým značkovačem
Podtrhni mně něžně nohy
Jsem označený nadosmrti
Tvojí vůní, tvým pohledem, tvou kůží…
Na trati, kde průvodčí
Nevšímá si zamilovaných
A prochází slepě uličkou
Až na okraj společných soust
„Nechci už nic slyšet…“
Šeptáš mi do ucha
A já vím
Že se nejdřív budeš smát
A potom plakat
A že všechno je tak, jak má být
Všechno je tak, jak má být

III.
Tma zavěšená do mezer
Knoflík visící na poslední nitce
Sklopený k zemi, zamyšlený
Nasládlý parfém v uličce
Jemně našlapuje v mém chřípí
Ó, chtěl bych s tebou cestovat
Až na samotný konec vůně
Až do teplých záhybů noci
V modrých, kostkovaných snech
Nataženi do všech směrů
Pomalu se objevovat
Beze strachu o budoucnost
Beze strachu ze selhání
Jen vnímat doteky
Rozehřátých prstů
Na kolejích nadcházejících minut
A nevyčítat, a nevyčítat
Žádné obviňování
To může jen smrt

Láska nemá hranic
Láska věří sama v sebe
Láska jezdí na černo
– snad nikdo jí to nezazlívá

Kolikrát v zrcadle
Nevidím krásného sám sebe
Navlékám špinavý svetr obav
S ohnutým hřbetem žebrám
O skývu čistoty

Hladový jsem
Hladový a vzteklý
I když s plným žaludkem
Přece trpím hlady

Nechci tě rozkousat, rozhltat
Rozsápat na kusy
A chlubit se s tebou
Ve vitríně trofejí
Chci tě celou
Do poslední částice
Do posledního stenu
Do posledního zachvění

Smích a gesta rukou
Hovory těla a trocha čaje
Tvé symfonické pohyby
Hraješ ve mně a já v tobě
Neměníme noty, ale spojujeme je
A tvoříme nádhernou skladbu
Jen pro naše uši
Jen pro náš svět
Ne pro zítřek, ale pro teď

Nejsme na tom tak zle
Jak se nám ostatní snaží podsouvat
Stačí, když vnímáme jeden druhého
Odhodíme závaží hmoty

Potom
Potom zaslechneme
Tichou
Věčnou
Píseň milování

IV.
V kavárně objednám ti
Malinový koláč
A šálek horké čokolády
Pod stolem se letmo dotknu tvého lýtka
Venku už taje sníh!
Na břehu Vltavy
Labutě pílí za kouskem rohlíku
Z dlaní staré paní

Chtěl bych tě stále držet za ruku
I když bude plná vrásek, znamének a skvrn

Ale teď
Teď tě popadnu do náruče
A bez placení vyběhneme spolu ze dveří
Do následující stanice
Zvláštních příběhů

Lásko už neplakej

Lásko už neplakej
Nad mlékem rozlitým
Utřu ti slzy
A půjdem se projít

Po mléčné dráze
Pod člověkem přibitým
Držím tě pevně
Má víra mou zbrojí

Lásko už neplakej
Úsměv ti sluší víc
Ještě nám slunce
Na nebi vypráví

O sněžných vrcholcích
O cestě na měsíc
O modrých očích
Co mi dech zastaví

Lásko už neplakej
Tančeme celou noc
Na louce bosí
Než nás Bůh spasí

Padneme v úsvitu
Bez proseb o pomoc
Šťastní a nazí
Do hlubin bezčasí

Nech mě ještě

Nech mě ještě učesat pár rýmů
Hlavu odevzdat ženskému klínu

Nech mě ještě vyčistit si boty
Složit píseň třeba na tři noty

Nech mě ještě dočíst stránku knihy
Napravit snad nějaké mé chyby

Nech mě ještě jeden východ slunce
Poplakat si, k nebi sepnout ruce

Nech mě ještě zaplavat si v řece
Vyhnětat chléb a vyndat ho z pece

Nech mě ještě… Tančit nahý v dešti
Skákat, křičet a zatínat pěsti

Nech mě ještě od srdce se zasmát
Obejmout tě a na nic si nehrát

Nech mě ještě vypít sklenku vína
Vyvdat dceru a oženit syna

Nech mě ještě vyspat s mojí ženou
Říct ji „Miluju Tě“, ale s něhou

Nech mě ještě dopsat tuto báseň
Než mi v uších tiše zazní amen

Odmítám

Sedím v kavárně
Prošlých dní
Na rohu ulice
Kde drožka zastaví
Jen když hlad je větší
Než strach z těžkých dob

V prázdné kavárně
Bez květin
U vyschlé sklenice
A nakupených vin
Zaplatím je stěží
Nemám teskných slov

Hledím na koně
Kam cválají
Dvě duše bloudíce
Po němých okrajích
Byl jsem někdy lepší?
Čekám na doslov

Ty už nepřijdeš
Jsem poslední
Halucinace
Plochého snění
Do vlasů mi prší
Bílé květy mdlob

Ty už nepřijdeš
Já sedím dál
Natruc logice
Jak sesazený král
Koně jsou už mrtví
Nechci kopat hrob

Vzpomínám

Vzpomínám
Jak jsme tenkrát
Opřeni o tíhu veřejného osvětlení
Potajmu a mlčky
Slavili měsíc v jeho zaoblení
Pod dohledem nekonečné tmy
Objetím konečného MY

Vzpomínám
Jak tenkrát
V očích leskly se Ti slzy odloučení
Já počítal vločky
Ve Tvých vlasech strach i hladovění
Jen dovolit si neutrácet dny
Bez toho, abych odemkl Tvé rty

Do korun

Do korun
Poražených jabloní
Vylezu snadněji
Ale bez radosti

V letokruzích
Cítím tvůj pláč
A stíny se blíží
K našim dveřím

Na zápraží
Zapomenutá vůně
Tvých vlasů
Do mraků
Mě vtahuje

Já letím!
Malé tečky pode mnou
Do dlaně schovám
Jen vzhůru, má lásko!

Kde končí obloha
A začíná Bůh?

Ve tvých očích
Půvab galaxie
Vzdálené snad
Třicet miliónů
Světelných let
Držím tě opět
Kolem pasu
Mihotavých hvězd

A někdo
Před naším domem
Zasadil dva malé stromky