Nějak vycítil jsem, že už dávno je tu
Vtom přistoupila ke mně a nabídla mně cigaretu
Tiše řekla : “ Buď jen můj.
Pomalu mě následuj. “
Pak bez váhání postavila mě před popravčí četu.
Archiv štítku: Martin Bříza
Paviáni
Paviáni řvali; div, že jsem neohluch‘
A jediný, co bych si nepřál, bylo ztratit sluch
Jenže představte si paviána
Co neřve už od rána,
Už nezmění se, co jednou stvořila příroda či bůh.
H
Jsem ten, kdo slova z vět a ze slov písmena vytrhává rád
A pak snaží se je znovu k tvým nohám poskládat
Zastavíš se, když ti sednou
A já těším se, že jednou
Až z písmen zůstane poslední, na H tady budeš se mnou stát
Západní slunce
Dřív než tě spatřím, nevyjde slunce nad obzorem výš
Pak na celý den do paprsků svých mě zahalíš
Až když večer se blíží
Čas od času mě tíží
Obava, že, až slunce na západě zmizí, ráno už se nevrátíš.
Křižovatky
Příroda či bůh, nejspíš vesmíru velký architekt
Do života staví nám spoustu křižovatek
Nám jen na krátkou chvíli
Je dána volba cesty k cíli
Dopředu, vpravo, vlevo, ale nikdy nazpátek.
Entita
Definici předložíš jasnou, přesto jen tence
Vytyčíš hranici mezi přátele a milence
Netuším, jestli víš, kdo jsem
Dřív než objevíš s úžasem
Nejnezpochybnitelnější důkaz mé existence.
Slepá nevěsta
Svatba bohatá a velkolepá
Jen nevěsta je však slepá
Zatím ještě bude bavit se s přáteli
Zítra si nevzpomene jestli se kdy scházeli
Jenom nevěsta je slepá
Celá v bílém a třiadvacet let
Jen ve své kráse umí se uvidět
Koho si bere nevidí a ani nechce
Jde to tak lehce a jde to tak lehce
To přece stojí za pár pustých úsměvů a gest
A několik letmých setkání
Ke štěstí i to je jedna z možných cest
A iniciativě se nebrání
Přání se plní hned a skvěle
Bude reprezentovat na jedničku
Zdravý dravý duch v krásným těle
Bez obav už můžeš mezi špičku
Ráno
Zbývá tak málo času
Stále zbývá tak strašně málo času
Ráno se probudím a nejspíš měl bych oslavit
Že občas bývám tam kde bych chtěl být
A tráva roste příliš hlasitě
Vzdáleně připomíná mi tě
A průvan v rámci svý svobody
Ve sklenici rozbouří zbytek vody
Přichází svítání
Ptáci křičí z plných hrdel
Dnes ráno mě může políbit
Do vlasů
Na tvář nesměle
Stále je tak málo času
Ráno prostě nevstat z postele
Ráno tě políbit do vlasů
Na tvář nesměle
Navzdory tomu co pak bude se dít
S tebou ráno chci se probudit
S tebou ráno chci se probudit
Ráno chci probudit se s tebou
Ozvěny noci
Ozvěny noci ve sladkých snech
Ozvěny noci
Ozvěny noci po dlouhých jasných dnech
Ozvěny noci
Ozvěny noci nepopsatelný stav
Ozvěny noci
Ozvěny noci polibek na pozdrav
Ozvěny noci směješ se jako dítě
A vždycky tvůj hlas prozradí tě
Ozvěny noci
Od večera do svítání
Na jakémkoli místě
Dobré možná pro zasmání
Jenže bohužel to není vůbec jisté
Ozvěny noci
Svůj původ pečlivě si chrání
Však přesto někdy stává se
Že noc moc klame zdání
Když už uvěříš že je to pasé
Ozvěny noci po čase bdění
Ozvěny noci
Ozvěny noci daleko k probuzení
Ozvěny noci
Ozvěny noci vášně a napětí
Ozvěny noci
Ozvěny noci bezprizorní objetí
Ozvěny noci směješ se jako dítě
To tvůj hlas vždycky prozradí tě
Hrst prachu
Tolik dní ve sluneční výhni
A nocí kdy blouzní hladem a žízní
Když ničím nikdo si není jist
A mapy jsou plné bílých míst
Touha po čemkoli marná zdá se
Na intelektu nezáleží ani na kráse
Mezi prsty prosívají pouhý prach
Zatímco tajemství už je na dosah
Horečkou zmítáni bez léku
A veškerá snaha vede jen ke vzteku
V troskách včerejška dnes táboří
A zítra zas všechno rozboří
Když nevystačí víra ani z ocele
Pak opustí je poslední síly i přátelé
Zatímco v rukou prosívají pouhý prach
Tajemství tajemství už je na dosah