Archiv pro štítek: Matěj Hrejsemnou

Ty můj dobrej blázne

Ty můj dobrej blázne
stojíš když se běží
no tady něco vázne
Ale vázne nám to hezky
dva chytráci s nostalgií
vinylový desky

To slibovali omylů
a pak ve školce koukali
jak vyšvih sem myš z profilu

Panelový sídliště
lidi se jich báli
a já je měl za hřiště

S klukama jsme kosili
keře místo skřetů
a večer mapy kreslili

A holky se nám tlemily
ale my tušili co nás čeká
tak si dětství užili

Celý příspěvek

Bude Ti lehká zem

Jak dvanácterák něžnou laň
hledá muž ve mně tvojí dlaň
po šansonech třešňových úst
čeká mě nejmíň denní půst
tlak v hrudi nepřestává růst
a ty to dobře víš…
Má lásko
s přetěžkými víčky
ráno jsem slyšel v éteru
Hapkovi včera zhasly svíčky
k večeru.

Pěna

Mám tuze krásnou ženu
bojím se že jí nedoženu
panenko skákavá
kde jste se flákala
že mám u huby pěnu.

Tady už nejde o hru s čísly
říkám si chlape sakra mysli
osud ti zamává
a tobě do rána
dojde kyslík.

Snad přijde drama celodenní
že už na panáka není
že jsem o jmění
přišel při snění
že žádné chtění
není.

Sbohem moje krásná ženo
mé srdce chce být vyslyšeno
leč žijem ve světě
kde to že potkám tě
není všechno.

Moje generace zmaru
nezná pro život moc tvarů
že jeden nevyšel
rozkládám před Michelle
holkou z baru
svou káru.

Žít tak v trochu jinčí době
dal bych líp živote tobě
to co na srdci mám
jenže jsem na to sám
snad v bílé chodbě
pochopíš…

Mraky a klíče

V noci se budím strachy
že uletí nám zpod bot mraky
že vezmou s sebou můj klíč ze dveří

že budu hledat v řádu
zpáteční spoj do tvých sadů
než se úplně sešeří.

Jednou si z vlastní krásy
vytrháme všechny vlasy
v zájmu stejných podmínek

utopíme svoje hlasy
ve vzduchoprázdnu našich ‚asi‘
v hledání rovných pěšinek.

Jenže já vím že žádný fakt
nenaruší nebeský takt
mého vzdušného dvora

A že mi nikdo nevěří
že sevřu s láskou příměří
málo se dívá shora.

V muzeu Chronosově
jak jinak než přepychově
když jdeš ke mně, křehnu

Snad křehnutí jsem špatně popsal
leč nálada je rázem pod psa
a pro dnešek s ní už nehnu.

Jenže já vím že žádný fakt
nenaruší nebeský takt
mého vzdušného dvora

A ač mi nikdo nevěří
v čem tkví než v našem příměří
kouzlo milujícího tvora?

N/A

Pár dní zpátky
na lesní cestě
potkal jsem pána
kolem krku šátky
a podivně skelně
zíral do neznáma.
Ptal se co život
jak je mi na světě
a zda nic nebolí
jazyk mi pod tíhou
otázek zdřevěněl
slova jsem komolil.
Já neřekl nic kloudného
tak se prostě rozloučil
a běžel zase dál
teď vzpomínám na něho
a stud mě bije od očí
jak jsem tam jenom stál. Celý příspěvek

Němá

Je tma
srdce přemítá
jaká je šance přežít v tom kraji
kdo tady dostane babu ten má ji
a zbytek se straní
schopně.
Letmá.
Zdá se trnitá
cesta vykoupení z toho břímě
do noci šeptám bože stůj při mně
ač já se nehlásil
k tobě.

Když padaly vločky vstříc chladné noci
my místy se střetli v harému moci
v trémách
Tys pokaždé mlčky vzdor kolnímu ryku
vynesla mé srdce z muk nechtíc díků
v trémách.

Je tma
hudba z tlampače
tlumí ticho co do karet hraje
otázkám jak jsem měl vědět tak z kraje
života kde šlápnout
na plyn.
Je tma
uliční poutače
blikají do světa co všechno mít můžem
proč známá tvář neznámá léčí muže
a mlčí že sama
má splín.

Když padaly vločky vstříc chladné noci
my místy se střetli v harému moci
v trémách
Tys pokaždé mlčky vzdor kolnímu ryku
vynesla mé srdce z muk nechtíc díků

němá.

Tak nějak

Tehdy poprvé
na vršku beze jména
v ostře černé tmě
dohnala i mě.

Bez zmínky o konci dema
naordinovala mi schůzku
rozepla si blůzku
a zívla si s nádechem hnusné whiskey.

Nevšiml jsem si růžového slunce
když se poprvé balila
úplně jiná podoba života
než jsem čekal.