Archiv pro štítek: Petr Suchan

Nejvyšší

Nejvyšší

Pozoruju, jak čaruješ.
Mraky na obloze
tvaruje vítr.
Vítr se prohání nad kopci.
Nad kopci přelétaji ptáci.
Ptáci tvoří uzavřenou formaci.
Formovani světa
máš na svědomi Ty,
Nejvyšší.
Ticho mezi stromy.
Tlukot srdce.
Slyšíš?

Ptačí perspektiva

Ptačí perspektiva

Vesničky mezi poli.
Batikovaná země
a nad ní dva čápi.
Víří stojatý vzduch.

Hledají komín spadlý.
Míjí plující mapu Evropy
(Španělsko se trochu rozptýlilo,
a koketuje s rybou).

Vidí vše z ptačí perspektivy.
Vidí dál.
A možná je z toho pohledu
poněkud mrazí…

Cesta

Cesta je žár
Roztavený asfalt
Fata Morgana louží

Zrcadlící vzduch
Těžce dýchající muž
který touží
ukrýt se do korun stromů
jež se nad ním sklání

Ocelových kladiv rány
upocených cestářů
Blikající hroty značek
Zúžených pohledů
nevraživých

Lidí
zatím ještě živých
A spása?
Nikde v dohledu…

Nové roviny

… a když studna vyschne,
a pramen je daleko,
opustí Tě ta,
jenž schody zametala,
koberec čistila,
a cestičky vyšlapávala.

Pak ve výšce závratné,
zrcadlí se jedna z met.
Cesta k ní je srázná.
Propadlý zdá se svět.
A spíž emočních specialit
prázdná

Slzy po tváři kanoucí.
Oči planoucí.
A světýlka v nich
hasnoucí…

Budeš-li znuděn
fádností okolní krajiny,
strhni obraz ze zdi,
a vyměň jej za jiný.

Budeš možná překvapen,
jaké nalezneš v sobě
nové roviny…

Teorie relativity

Všechno je relativně
v pořádku…
… to jen Země se trochu
vychýlila z osy
To jen bezdomovci smutně
u marketů prosí
A uvnitř naše hodnoty
s přidaným DPH,
A VKV,
z nichž Ti jen v uších zaléhá

A na území elektrických ohradníků,
promovaní volové a krávy
Pod falešnou maskou lichých díků
přinášejí zaručené zprávy

To jen dálnicí se řítí
smečka sebevrahů
To jen billboardy znovu
zostudily Prahu
To jen maskovaní houbaři
ve vysoké trávě

Všechno je relativně v pořádku…
… ale ty zmatky v mojí, tvojí hlavě…

Odjezd

Bílá středová čára
vede Tě do města duchů.
Skučení ostrého větru
nepřeje tvému sluchu.

Odjíždíš, nechceš se vracet.
Nalehko, bez rozloučení.
Čas je příliš drahý na to,
dál jej ztrácet

Nedrží Tě nic, snad jen vzpomínky.
Však ty se pomalu rozletí,
a zbudou po nich
jen černobílá místa
v šedivém prostoru paměti.

Kam asi doletí?
Zapadnou do jímky…