Archiv štítku: Petr Suchan

Puzzle přesně zapadající

 Sádrokartonová klec, vystlaná polystyrenem
Věneček na dveřích, vůně večeří
Umakartová serenáda
“Po schodoch po schodoch!”
Knajpy plné lidských příběhů
V běhu udalostí
Kosti složené v bioodpadu
“Jednou tam taky skončíš!”
Na houpačkách mláďata
Houpané s vidinami lepšího zítra
Z jitra však uvedeny do reálu
“Buď v normálu, buď v normálu!”
Louže s odrazy lidských já
Strukturovaně pokřivené karikatury
Přes dna lahví pod vysázenými piniemi
“U vícebarevných marketů novinky zdarma!”
Plechový závod o místo
Místo šlahounů a zelených jazyků
Modrobílý hlídací pes ze zvyku:
“Jste prošlý, pane, musíte zavřít!”
Puzzle přesně zapadající…
Představujeme autory chystaného almanachu Otevřených, 
na který se můžete těšit na přelomu září a října.
Rádi vás potkáme na jeho křtu. Datum a čas bude upřesněn.

Homo Mobilis

 Život pod věštbou elektronické sudičky
Život zazděný, pln hluchých signálů
Život schovaný do malé krabičky
Život oděný do tekutých krystalů…
Představujeme autory chystaného almanachu Otevřených, 
na který se můžete těšit na přelomu září a října.
Rádi vás potkáme na jeho křtu. Datum a čas bude upřesněn.

Nejvyšší

Nejvyšší

Pozoruju, jak čaruješ.
Mraky na obloze
tvaruje vítr.
Vítr se prohání nad kopci.
Nad kopci přelétaji ptáci.
Ptáci tvoří uzavřenou formaci.
Formovani světa
máš na svědomi Ty,
Nejvyšší.
Ticho mezi stromy.
Tlukot srdce.
Slyšíš?

Ptačí perspektiva

Ptačí perspektiva

Vesničky mezi poli.
Batikovaná země
a nad ní dva čápi.
Víří stojatý vzduch.

Hledají komín spadlý.
Míjí plující mapu Evropy
(Španělsko se trochu rozptýlilo,
a koketuje s rybou).

Vidí vše z ptačí perspektivy.
Vidí dál.
A možná je z toho pohledu
poněkud mrazí…

Cesta

Cesta je žár
Roztavený asfalt
Fata Morgana louží

Zrcadlící vzduch
Těžce dýchající muž
který touží
ukrýt se do korun stromů
jež se nad ním sklání

Ocelových kladiv rány
upocených cestářů
Blikající hroty značek
Zúžených pohledů
nevraživých

Lidí
zatím ještě živých
A spása?
Nikde v dohledu…

Nové roviny

… a když studna vyschne,
a pramen je daleko,
opustí Tě ta,
jenž schody zametala,
koberec čistila,
a cestičky vyšlapávala.

Pak ve výšce závratné,
zrcadlí se jedna z met.
Cesta k ní je srázná.
Propadlý zdá se svět.
A spíž emočních specialit
prázdná

Slzy po tváři kanoucí.
Oči planoucí.
A světýlka v nich
hasnoucí…

Budeš-li znuděn
fádností okolní krajiny,
strhni obraz ze zdi,
a vyměň jej za jiný.

Budeš možná překvapen,
jaké nalezneš v sobě
nové roviny…