Archiv štítku: Radka Košňarová

básnířka a snílek, profesí terapeutka, sociální pracovnice, nebo v minulosti učitelka, ráda se potkává s lidmi, poslouchá příběhy, miluje film i divadlo, literaturu, hudbu a umění vůbec. Ráda cestuje a relaxuje v přírodě, občas jako turista, jindy jako sportovec. Zálíbení v psaní básniček, říkanek má již od mládí, většinou z touhy vypovědět, co se ukrývá v srdci, co běží hlavou. Vydala sbírku Cestou do ticha – nakl. Alfa-Omega – jinak v samizdatu rané sbírky Na chvíli a Znamení aktuálně ve skupině Otevření publikuje na web stránkách, čte při autorských večerech v různých literárních kavárnách.

Mantra

 Jsem život jenž kolem běží
vločka bílá co pomalu sněží
jsem radost i obava
srdce jež taje
led co na kamnech roztává
jablko, které ve slunci zraje...
Jsem zázrak i voda
ruka hladící
vášeň co srdci se poddá
pták k nebi letící...
 
Jsem tichá touha
tvář z rána se smějící
vteřina pouhá
prach v zemi tlející...
Jsem pýcha i vzdor
za obzor hledící
výhra a spor
čas všechno měnící...
Představujeme autory chystaného almanachu Otevřených, 
na který se můžete těšit na přelomu září a října.
Rádi vás potkáme na jeho křtu. Datum a čas bude upřesněn.

Rozjímání

Do okna pokoje
nakukuje ráno
píská si ve větvích
a s větrem zpívá
drží notu
dětský smích
slunce v houpačce
si líně zívá
vstává den…
je začátek
hledání a rozhlížení
nekoukám se nazpátek…

Moudré včera přineslo mi
jasné poučení
kam jít…
a co nechci vidět
to v obraze není

Na zdi bílé
děti kreslí
postavičky v čase
mají vize, jasné cíle
byly včera
dnes jsou tu zase…

Myšlenky si létají
chmýří v slunci, větru pluje
strach a chyby neznají
večer dítě den si zuje
hraje zpívá, raduje se
s ničím v sobě nebojuje…

V davu

Tisíce lidí
co kolem mě chodí
hlavou se dotýkají
nad sebou nebe
zdá se, že koukají
nebo že vidí…
mezi všemi
jen sami sebe…

Skvrna je na slunci
a v hlavách díra
nesmějí se… doufají
bolest je svírá

Sklání se moudrosti
v pasti se ocitá
něha a láska
osamělost plachá
nesměle odmítá…

Stáří

Tabák, fajfka
hrnek kávy
měkké křeslo
a ranní zprávy
nad obzorem
mír a klid…
Není změna
ni kam jít,
jen do zahrady věčnosti…
Zmáčkne kliku s vděčností
… síla zvyku.
Moudrost ticha
… není spěch
a není pýcha
… hebký mech.
Radost z rána
hřeje nebe
stojí brána
noc ji zebe…

V kavárně

Ta chvíle v kavárně je milá

já sama, u velkého stolu

tu mě múza políbila

a já to slovy sdělit mohu

 

V myšlenkách navštívím

tě a spolu s tebou sním

ve tmě svíčku rozsvítím

ani nevím, jestli smím

 

Být tu s tebou na chvíli

spočinout a být živa

věřit až čas se nachýlí

že jsme spolu, že jsi byla

 

Pivko je dopito

kavárnička prázdná

na stole je účet dlouhý

bojím se, že paměť zrádná

zmizí a na zdi obraz pouhý…

Bdění s M.

Je noc a já bdělá

nemohu spát,

s osudem hrát…

To, co bych chtěla

zdraví jí dát

Kdybych snad směla

ač strach bych při tom měla

co smím i nesmím dát či brát

Chtěla bych obejmout

snad jsem příliš smělá

náruč, lásku nabídnout

cokoli změnit, dělat

pro její úsměv, pro radost

bez bolesti, trápení

mít šanci… času dost.

Café Nevinnost

Horká je káva

v café Nevinnost

vždy jenom bez cukru

a obvykle bez mléka

zavřu oči, vidím film

vděčná za pokoru

a čas nečeká…

Básnířkou v kavárně

verše psané na tácku

a na účet spontánně

ze slov milou legrácku

 

Pohled z okna, vidím stín

střechy, duhu po dešti

káva v klíně, běží film

já kreslím slova pro štěstí…