Archiv pro štítek: Vlasta Bičáková

V ZAHRADĚ IMAGINACE

Úsměv i smích
i když je zle
a proč ne?

Okouzluje na pokračování
svou zahradu
tvoří po celém světě

obyčejní lidé
jako staří mistři
projev sebeironie?

Svou tvář propůjčují času
sametu podobnému samotě
ne náhodou

Pro křehkost a krásu
způsobují umění
právě na tomto místě

Štětec a plátno
přibito na prkno času
krajina a první hvězda

UMĚNÍ SLYŠET

Kolem sebe klid
Vltava
láska znějící v éteru
vnímám umění slyšet

V březnu
čtyři rána světa
spolu s Jakubem
krásná svými ilustracemi

Vznik nevšedního kouzla
mezi úkazy
spěchající pěny
jen zasvěcení vědí

Ve vzduchu rej čajových konviček
a dalších motivů
následované nedělní pohádkou
vím že jsou

Čas být
Vltavou
obrazem života
emocí

V ROCE DŘEVĚNÉ KOZY

Sny přinášející
výzvy minulosti
před třiceti lety na pískovišti před domem

Tři vládci na mastném papíru
rozkošný kohoutek
náhrdelník s ředkvičkou na podnose

Trochu fňukání
trochu nepřizpůsobivosti
šuplík výčitek bez empatie a vztahů v rodině

Důležitým světlem
byly hvězdy
spojeny s chápavými pohledy a stisky rukou

Prostě to vím

Letím…..
Bože já letíííím

má křídla ladně reagují
na každý závan větru

jsou dokonalá
tak čistá pevná a odhodlaná

učím se rychle
jakoby mi tato schopnost byla vlastní odjakživa

letím vzhůru
navzdory chladnému vzduchu

až tam
nad oblaka

kde objevuji ticho
znamenající „poznání“

vím to
prostě to vím…

TOYEN – Spící

Vkročím-li
budu ztracena
však
komu záleží na lapených
posléze zapomenutých?

z dáli slyšet zpěv
bezkřídlých můr
poztrácených
v ulitbách času

vcházím žiji miluji
vdechuji
trpkou vůni
zčásti dávno vyčpělou

objevuji
poznávám
kouzlo nočních motýlů
uvykám a začínám lpět
na bolesti jejich nářků