Vyklízíme skladovací prostory doma nad kotelnou. Budeme opravovat stodolu a přilehlou budovu. Kolik jsme do našeho malého skladu dokázali nanosit nepotřebných nebo původně dočasně odložených věcí! Podle těch hromad je zřejmé, že na systematický úklid není ani jeden z nás.

Teď vynášíme boty zimní, které brzy zase použijeme. Další boty zimní a boty letní, které nikdo nenosil už pět let i více.  Dětské vybavení na hory, kterému už děti dávno odrostly. Kolo. Deset krabic odložených knih, které se po nastěhování do domu nevešly do knihovny. Mnoho dětských knih, ve kterých nostalgicky listuji a připomínám si staré časy, které se mi zdají být lepší než ty současné, i když lepší nebyly. Kvanta stavebnic, her a hraček. Uložili jsme je a pak ve víru let na ně zapomněli. Některé můžeme nechat pro návštěvy. Třeba dřívkové stavebnice, ze které se staví dřevěné sruby i s plotem, se mi nechce zbavovat. Co ale s tím zbytkem? Schovávat to pro další generaci se nám nechce.

Mohli bychom vyložit věci venku a nechat kolemjdoucí vybírat, co se jim bude hodit. Jsem zrovna povzbuzená rychlým úspěchem mé cedule o chameleonovi vyvěšené na obecní veřejné nástěnce, která pomohla najít majitele v pár vteřinách. Tak můžeme vyvěsit ceduli i na tohle. Rychle to vymyslím a rychle zase zapomenu. Další den večer mi manžel říká: S hračkami už jsem to dnes odpoledne vyřešil, vzpomněl jsem si na Radka.

Radek je zedník z naší vesnice. Seznámili jsme se s ním ještě dříve, než jsme se do vesnice nastěhovali. Před nastěhováním náš domek potřeboval stavební úpravy. Sháněli jsme místní zednickou partu a tuhle nám doporučili. Pracovali rychle a dobře. Radek byl výjimečný prací a pak ještě tím, že měl hodně dětí. Čtyři s první manželkou. V té době už byl s další. Po našem nastěhování přišel dokončit pár dodělávek. Když uviděl naši knihovnu, řekl: Takových knížek, to jsem ještě neviděl! Máš kámasútru?

Pak druhá manželka odešla a Radkovi zůstaly čtyři děti po té první a jedno po té druhé. Stará se o ně dobře, ale sám. Tuhle se porval v hospodě, když se mu jeden vesničan po pár pivech posmíval, že viděl jeho holčičku chodit po dvoře v bačkorách. To nemá na to, aby jeho děti měly boty?

Po telefonátu Radkovi tu jsou jeho děti natotata. Prohlížejí a nakládají, co se jim líbí. Manžel se v těch dětech nějak nemůže vyznat. Je jich nějak víc nebo jsou jiné? Měl přece kluky i holky a dohromady pět? Teď ale přišlo pět kluků. Nejstaršího známe.  Pak jsou tu další dva menší, stejní, manžel kroutí nevěřícně hlavou, ty ještě nikdy neviděl. A nejmenšího taky ne. Nejmenší říká, že to tady zná, že už u nás byl. Má tím pádem Radek dětí sedm, když měl určitě ještě dvě holčičky? Nebo osm?

Děti září jako sluníčka. V prvním kole si vybírají kolo bmx a na kolečku si odvážejí hry, lega, vláček s lokomotivou a kolejemi a závodní autodráhu. Za hodinu volá Radek zpět, že by si děti ještě chtěly přijít.  Jsou tu s kolečkem zpátky za chvilku a odvážejí další hračky a spoustu bot po našich dětech. Boty jsou jako nové, našim klukům tenkrát nohy rostly obrovskou rychlostí.

Vyšlo nám to všem s úklidem i výběrem moc pěkně.

A Radkovi se prý vrátila manželka.