Harfa
Jaroslava Žežulová

… A harfa jen čeká na toho hráče,
co rozezněl struny a ona teď… „pláče“.
Rozezněl, zmizel… zanechal otázky:
„Je to hra na lásku?“
“Je to hra bez lásky?“

Když jeho prsty, struny jí protkaly,
vzrušením šeptaly, po chvíli zahrály.
A potom stále chtěly již hrát!…
Ruce však přestaly…
„Nehrát a stát?“