– Víš o tom zrzavém koťátku, co k nám chodí? povídá manžel večer, když spolu připravujeme večeři.
Vím, to koťátko je od sousedů a každý den se ladně prochází po horní linii našeho plotu. Nechává se od nás hladit. Naše domy jsou oba na stejné straně silnice.
– No, tak když jsem šel dnes běhat, povídá mi holčička od sousedů, že to koťátko nás už nebude otravovat. Že teď chodí k sousedům naproti přes silnici. Holčička tam má kamarádku a hrají si spolu.
– Pomyslel jsem si, hlavně aby ho něco nepřejelo. Kamarádka bydlí na druhé straně silnice.

Auta jezdí naší vesnicí rychle. Silnice je lehce z kopce a kousek před našimi domy mírná zatáčka. Řidiči z okolních vesnic se tu ženou obvykle jak blázni, radost v očích, jak se tu dá pěkně dupat na plyn.

– Když jsem se vracel z lesa, kočka ležela na silnici.
(Já vyvalím oči, proč mi to nemohl říct jemně na začátku, že se stala nehoda. Místo toho mi líčí celý příběh s černým koncem jakoby nic.)
– Odnesl jsem ji k sousedům domů, byla asi jen omráčená.
Další den vidíme koťátko, jak si vykračuje po našem plotě.

….
Jiný den vstávám a venku křik. Manžel říká:
– Ty čarodějky tady křičí, už jsem tam chtěl jít. Asi se něco stalo s kočkou.
Opravdu, tři holčičky křičí a naříkají. Jedna nese v náručí zrzavou kočku.
– Zastavte ty auta! volá na všechny, kteří ji neslyší a pláče.
K nám přijíždí za chvíli obkladač dodělat koupelnu a říká, že na silnici je krev. Podívám se z okna a uprostřed silnice krvavá skvrna.

….

Další den odjíždím dopoledne ke kamarádce. Nastartuju auto a uvidím zrzavé koťátko, jak se sune přímo před kolo. S radostí, že je živé, vylezu a odnesu ho k sousedům za plot. Vyběhne ven a sedne si přesně doprostřed silnice. Zrovna jede auto a musí pořádně brzdit.

Kočka si líně odchází na druhou stranu silnice.