Ve vzpomínkách
Na dávné lásky i zklamání
Ty vystupuješ ze tmy
Jako světlo

Každá buňka
V mém těle se směje
Když myslím na tebe

Tvá duše rozervaná stále
Přitom tak čistá ale

Srdce ti bije odvážně
Jak málokomu

Osvěcuješ nit mého života
Ta se rozpaluje
Jako světelné vlákno