Zazvonil mi mobil a na druhém konci drátu úřednice z finančního úřadu. A hned spustí: „17.6. jsme vám doručili výzvu, na kterou jste nereagovala. Tak bychom s tím snad mohli pohnout?“
Já na to: “Ve výzvě bylo, že pokud chci nárokovat vrácení přeplatku na daních ve výši 45 Kč, musím doložit potvrzení o příjmech od zaměstnavatele. A jelikož jsem se rozhodla přeplatek nenárokovat, měla jsem zato, že nic dokládat nemusím.”
Paní úřednice: No když už jsme vás vyzvali, tak musíte!
Já: Ale k čemu vám to bude?
Paní: „Na vrácení přeplatku stejně nemáte nárok, ten se vrací, až od 100 korun nahoru. Ale já tady mám otevřenou kolonku, takže musíte přijít a sepíšeme protokol. Přijdete v pondělí nebo AŽ ve středu?“ Je pátek! A pokračuje: „Pište si, jmenuju se XY, číslo dveří… „
Povídám: „Počkejte, položím si někam dítě.“
Paní: „Tak mu to napište na ručičku.“ Začínám mít pocit, že jsem se ocitla v bizarním snu.

Takže tam zajdu hned v pondělí. Václavákem do kopce s kočárem, který váží sto kilo, jak je na něm pověšený můj nudící se předškoláček. A při té příležitosti se zeptám, jestli ode mně ještě něco nepotřebují. Když jsem si totiž na CzechPointu obnovovala, po přerušení, podnikání, úřednice sice naťukala do propojených databází i informace pro finanční úřad a ČSSZ, ale řekla mi, ať si tam radši ještě osobně zajdu.

Loni jsem pro svého zaměstnavatele vypracovávala srovnávací studii stavu e-gvernmentu (elektronické veřejné správy) v několika evropských zemích. Na papíře na tom Česká republika není špatně, v praxi je to horší.