Když jsem chodila do páté třídy, vybrala mě škola, abych sama jediná ze žáčků prvního stupně jela vystupovat do okresního divadla spolu se staršími žáky. Při přípravách jsem si připadala trochu osamělá. Všichni starší nacvičovali divadlo a já měla vystoupit s básní. Konferenciér, který před plným divadlem vystoupení základní školy uváděl, si mě vybral pro rozhovor, protože jsem byla nejmladší. V rozhovoru se mě kromě jiného zeptal, kdo je můj nejoblíbenější zpěvák. Neměla jsem nejoblíbenějšího a tak jsem řekla Karel Gott – i když jsem ho neposlouchala a ráda neměla, nikdo jiný mě totiž nenapadl – a on zavtipkoval, že mi přeje, abych byla nejméně tak slavná jako on. Nedávno jsem si na tu příhodu vzpomněla a přemýšlela, kdo byl vlastně tehdy můj nejoblíbenější zpěvák. V té době jsme měli v kuchyni rádio s gramofonem. Máma někdy dovolila, že si můžu pouštět desky a já si na gauči udělala řadu z těch, které jsem chtěla ten den poslouchat. Pořadí desek bylo vzestupné co do oblíbenosti, na konec jsem si připravila vždycky tu nejlepší. Skákala jsem kolem stolu a u gauče na ty písničky a točila se dokola. Jedna z nejlepších byl Anděl od Josefa Laufera. Křídla, křídla, křídla, zdá se mi, že mám křídla, křídla, křídla a pode mnou je svět, ten báječný svět se bláznivě točí dál jako míč, sny i trápení, sny i trápení odnáší s sebou pryč. Takže ne Gott, ale Anděl a křídla. Ale ten mě před plným divadlem nějak nenapadl.

Na ty časy jsem si vzpomněla při rozhovoru s kamarádkou, když jsme se bavily o kamarádkách v dětství. Na základní škole jsem moc kamarádek neměla. Osamělá jsem si ale nepřipadala, kamarádila jsem se víc s klukama. Od první třídy jsem měla mezi spolužačkami spíš dračice, které se mezi sebou praly. Rvačky nebyla oblast, která by mě přitahovala. Ve třídě fungovaly holčičí kliky, které mezi sebou vedly dívčí válku a do té jsem se nijak nehrnula. Nějak jsem si v té době vybudovala k ženám opatrný odstup. Jako bych jim nemohla věřit. Připadalo mi, že umí zradit a jsou pomlouvačné, to kluci nedělali. Opravdové kamarádky mi přišly do života později. Až později jsem objevila, co je na ženách krásné, jejich intuici, moudrost, tvořivost, ale i divokost a měkkost a něhu. Jejich andělskost. V poslední době mi život přihrnuje do cesty zajímavé ženy plnými hrstmi. Přináší s sebou blízkost a spolehlivost a taky ochranu, když mi není zrovna do skoku.

A ta vtipná poznámka konferenciéra? Ta šla nějak mimo. Ale to já jsem řekla nepravdu, tak on se nemohl s přáním strefit. Měla jsem říct, že poslouchám nejraději Křídla. A dnes je vnímám ve svém životě často. Ať ta, která mě odnášejí ve fantazii nebo ta ochranitelská a něžná u blízkých žen.