Zmeškala jsem poslední spojení s mým domovem,

mou teplou postelí,

mou skrýší před nástrahami nočního města.

Jsem daleko,

cítím klidný spánek svých dětí,

doprovázený tím hlučným mého muže.

Mé volání o pomoc,

by porušilo tuhle niternou souhru.

Odcházím odevzdaně do útrob města,

abych byla ráno vyvržena do autobusu,

jako zbytky po zdejších obyvatelích,

do vozu na odpad.