V ten den,

kdy krajem kráčel Bůh,

já stála opodál.

On se na mě smál

a pak kráčel dál.

 

Jeho větší pozornost

tentokrát mě minula.

Zamával.

Známe se z minula.

 

Sešlé z cesty

vracel zpět.

Dal si se mnou schůzku

u Františka v pět.

 

František nám nalil

čisté vody.

Jak pejskům v miskách

ji přines na schody.

 

Bůh sjížděl zábradlí

a smál se do teček,

co kvetly na stěnách

z radosti oveček,

ze kterých sejmul strach.