Vtipy o tchýních, barvité historky ze života nebo přirovnání s tchýniným jazykem – kytkou pěkně jedovatou – většina z nás někdy slyšela. Kolik už toho bylo na toto téma napsáno? Mnozí z nás vdaných a ženatých mají své bohaté zkušenosti. Vždycky mě udiví, jak ty úžasné ženy v nejlepších letech umí zamotat vztahy a do partnerského života mladých manželů přivodit zmatek a trable.
Říkávala jsem si, že až já se vdám, hravě to zvládnu. Zvítězím totiž s láskou. Jsem profík v pomáhající profesi, takže vím, jak na to. Ale ouha. To jsem se přepočítala. Co čert nechtěl – nebo spíš chtěl, byli jsme nuceni v začátcích našeho vztahu bydlet s matkou mého muže ve společné domácnosti. A tak jsem prošla různými periodami konfliktů, jiskření, proher a vítězství, prodrala se lítostí i nenávistí a hledala cesty, jak tuhle „válku“ ukončit, aby nám všem doma bylo lépe.
Je nasnadě, že podobnými starostmi se zabývají především ženy. A mají k tomu většinou dost pádný důvod. Vzaly jsme si skvělého muže. Alespoň zpočátku to tak určitě je. Potenciální problémy, nedorozumění nebo dokonce boje s jeho matkou většinou opomíjíme a ve svých naivních představách nejsme nikdy připraveny na tento nerovný souboj. Říkám nerovný, ale zdaleka to tak být nemusí. Zažila jsem v historii vztahu s mou „mužo-matkou“ mnohé výhry, které jsem si až jízlivě užívala. Nutno říci, že jsem se možná někdy snížila k praktikám ne zrovna „košér“.
Láska matky k synovi je vztah velmi silný. Synové občas unikají ze spárů uchvacujícího mateřského objetí, ale mnozí z nich v síti zvané mateřská láska rádi setrvávají. Kdo by o ně pečoval tak dobře jako maminka? Ta vždycky myslí na jejich blaho, a když selže manželka, maminka ji vždy ochotně zastoupí a dá ráda okázale najevo, kdo je tady ten doopravdy milující.
Dnes, s odstupem času, se na věc snažím dívat objektivně. Říkám si, že to ani jedna strana nemá jednoduché. Vždyť k čemu to vlastně dochází v situaci, kdy si synáčka bere nějaká „potvora“, sice hezká, mile se tvářící….ale bůh ví, co za tím je. Strach o to, že mému dítku nějaká „vyčůraná“ ženská ublíží, je jaksi na místě. Možná si ho dokonce omotá kolem prstu a on se „chudák“ změní ovlivněn ní a samozřejmě její dost podivnou rodinou.
Z krásného vztahu matka-syn zbude jakési formální torzo, které ji nemůže nikdy uspokojit. Milované dítě je odvedeno (nebo dokonce samo dobrovolně odejde) do rodiny nevěsty a žije tam v porozumění a míru. K zeťákovi má totiž jeho tchýně většinou docela blízko. Další chlap do rodiny, k tomu je-li šikovný… to je přeci terno.
A tak si říkám, že tohle téma mívá málokdy happy-end. Jak pro tchýně tak pro ty mladší, které jsou právě v roli nevěsty, manželky a matky vnoučat.
Patřím mezi ženy, které mají syna. Je již dospělý a samozřejmě má známost. Napadá mě čas od času, jaká budu asi já tchýně? No, raději tyhle úvahy ponechám stranou, protože bych mohla přijít na to, že se mi ta jeho „potvora“ moc nelíbí. Chudák můj syn jí skočil na špek a krásné oči…. A nerada bych se dožila vtipkování na mou adresu, že „tchýně a uzený jsou nejlepší studený“…