Iris dostala novou práci. Bude dělat personální šéfku na centrále v Bille. Kromě jiného bude chodit na jednotlivé prodejny a dívat se, jak tam pracují. Bude taky na pokladně. Na první návštěvu se jdu podívat s ní. Pracuje tam paní, kterou potkávám často ve městě. Má radost, že personální šéfku dělá právě Iris. Vřele ji objímá.
+++
Jsem s Iris na ulici.
–          Dala bysis čaj?
–          Dala. Můžeme se někde stavit. Ale nevím, jestli je tu nějaká čajovna.
–          A co tahle čínská restaurace?
Vůně se linou až ven. Vejdeme. U vchodu je recepční. I na jeho pultíku jsou připravená nejrůznější jídla. Ta jídla jsou hodně komplikovaná. My chtěly jen čaj a ne komplikovaná jídla. Ale když už tu jsme, asi si dáme. Číšníci roznášejí jídlo. Vypadá nádherně. Složité nádoby, mísy nudlí, barevné květy a nejrůznější zelenina. Jdeme dozadu a nemůžeme se rozhodnout, ke kterému stolu si sedneme. Každý je jiný a jinak zajímavý. Sotva si sedneme, slyšíme od vedlejšího stolu rozhovor. Rokují tu nějací muži. Rozebírají politiku a o něčem rozhodují. To mě vůbec nebaví. Tady nechci být. Nic si ani nechci dát. Chci pryč, ale Iris nechce. Já odcházím, Iris zůstává.
+++
Venku na ulici před restaurací sedí na zemi dvě šikmooké šamanky. Sedí na udusané hlíně, blízko zdi protějšího domu. Sedám si k nim. Přišly sem kvůli mně. Chtějí mi říct něco o mé misi. V každém případě mi doporučují, abych na nějaký čas odjela. Přesně ale nedokážou říct kam. Hledají to v knihách. Pomáhám jim v těch knihách hledat, v knihách se vyznám dobře. Mám odjet na nějaký kurs? Jaký to má být kurs? Je to kurs, kde se bude mluvit rusky. Budu tam vůbec k něčemu? Budu jim tam rozumět?
+++
Na ulici jsou najednou i další osoby. Přesněji řečeno, nejsou to osoby, ale ze země vyrůstající hlavy. Hlava, která je u mě nejblíž, má dlouhé rozcuchané vlasy na všechny strany i přes obličej. Češe se vůbec někdy?
Ptám se té rozčepýřené hlavy: Kde máš tělo?
Ona odpovídá: Jsem jaká jsem!
Najednou má u sebe na dece miminko, ale je to taky jen hlava. Přebaluje ho. Není mi jasné, co a jak mu bude přebalovat, když je to jen hlava, ale neřeším to. Sedíme uprostřed města na ulici. O kus dál jezdí trolejbusy, ale nezajímají mě, nikam tentokrát nepojedu.
+++
Šamanky se domlouvají mezi sebou o mé misi. Na závěr mi říkají, že je překvapilo, že má mise není Moudrost nebo něco takového. To by u mě čekaly ze všeho nejvíc. Má mise je ale Spravedlivost.