„… Teď ne, Sebastiánku, musím uvařit oběd.“ Dítě chápavě přikyvuje, je to zlatý chlapec, a rozestavuje po zemi figurky z Hvězdných válek. Mistr Yoda se radí s Obi-Wanem Kenobi, Luke Skywalker nechce stát. „Mami, už si můžeme hrát? „Počkej, musím zalít květiny.“ Synek se mračí, slyším ho šeptat si – hrát hrát – ale dál trpělivě připravuje armádu hodných klonových vojáků k rozhodující bitvě s chamtivými separatisty. „Mamí…“ „Sebátko, ještě potřebuju udělat něco na počítači.“ „My si nikdy nehrajeme!“ Běží do pokojíčku a pláče za otevřenými dveřmi od skříně.

Dostal se mi do ruky rozhovor s předsedou Spolku pro zpomalení času. Mluví o tom, jak jsme si vymysleli time management, počítače, auta a chytré telefony, aby nám ušetřily čas. Ale co uděláme s ušetřeným časem? Vyždímáme ho a naplníme dalšími užitečnými úkoly, prací. Do poslední minuty. A ve volném čase jakbysmet. Když běhat, tak na výkon. Makat, neflákat se! Pěkně si to odtrp.

Pamatujete si na obchodníka s patentními pilulkami na utišení žízně z Malého prince? Taková krásná úspora času! Padesát tři minuty za týden. Kdybych já měl padesát tři minuty nazbyt, řekl si malý princi, šel bych docela pomaloučku ke studánce. A co Vy?

Kamarád Petr pracuje ve velké korporaci a vlastní galerii. Vždycky to byl trochu exot. Na schůzku přijde pozdě, protože cestou potkal rozkvetlý šeřík a musel si k němu přivonět a chvíli levitovat. Anebo viděl cestáře a musel se jich vyptat, jak dělají ty krásné fluorescenční přechody. On v obleku s koženou taštičkou na cestě do práce, oni v montérkách v prachu, boty od téru.

Žijeme v době a části světa, která nám dává nepřeberně možností, co dělat, čím si naplnit život. Proto dnes nikdo nemůže stihnout všechno, co by chtěl. Ale každý může stihnout to, po čem jeho srdce touží nejvíc. Ale většinou děláme pravý opak. Pracujeme, staráme se do úmoru a svoje touhy odkládám na později. Příští víkend… Za dva měsíce, až dokončím tenhle projekt… V důchodu…

Julia Cameron ve své knize Umělcova cesta píše o tom, jak je důležité mít každý den chvíli, kdy se zasním a nechám myšlenky jen volně bloumat. Můžete zpívat anebo jít na procházku a vonět k růžím. A aspoň jednou týdně vemte svého umělce, to hravé a bezstarostné dítě uvnitř, na rande. Ale pozor, abyste nepadli do pasti ctnosti a nevybrali si zase jen další užitečnou činnost anebo nudnou kulturně povznášející akci. Běžte na blešák, svezte se na řetízkáči anebo si lehněte v parku do trávy a koukejte do nebe.

Blackberry i manžel na Vás můžou večer vyčítavě pomrkávat – mobil plný emailů a manžel nouzových párků k večeři – ale budete mít pocit, že den byl dlouhý a krásný. A u srdce Vám bude blaze.