V kavárně Slavia
Marek Schejbal

U stolku s kávou v kavárně Slavia
Seděl jsem zadumán ztracený v novinách
Za oknem bouře, tramvají kvílení
Deštníku roj, v Národním hrál se Lear

Dopil jsem samotu, chystal se zaplatit
Když vběhla jsi do dveří, na řasách déšť
Já zůstal přikován podivnou závratí
Už nejsem prázdný, cit nezapřeš

Prošla jsi kolem mě, voněla po medu
Vedlejší stůl šťastným se stal
Pak na pár vteřin spojení pohledů
Máš modré oči, když číšník se ptal

Zdali si něco dáš a já si v duchu přál
Ať jsem to já, koho Ti přinese
Na tácku stříbrným, hřejivý sen
Blížit se ke rtům Tvým, pak být pohlcen

Prsty setřelas kapky na čele
Křivky Tvé vyzradil promoklý šat
A jak sluší Ti vlasy zmáčené
Ten obraz mám v paměti na tisíckrát

Poznal jsem Tě, když zrovna pršelo
Nádherné hřmění, do srdce blesk
Kávu jsi dopila, nebe den zjasnilo
V kavárně Slavia spolu sedáme dnes