Pražský radní
Znělo to suše. „Prostě se sbal a vypadni!“ Křičel jsem na ni a držel se futer, přece jí nepraštím. Ona by si to teda zasloužila, nikdo není rád paroháčem a ještě takhle veřejně, ale prostě to neudělám. Mám totiž další plány a ublížení na zdraví by je mohlo značně zkomplikovat. Už za měsíc kandiduju v pražských volbách a nějaká pitomá husička mi to nepřekazí. Pravda, když se ke mně tiskla poprvé za deštivé noci, zas tak pitomá mi nepřipadala, ale blbce ze mě dělat nebude! Prý trenér jógy. Nějak si spletli ásany s kámasútrou a ani se nezamkli. Ještěže Péťa zůstal ve školce déle. Protože přivést ho domů, aby tohle viděl, to by mi u jeho matky jen tak neprošlo. Už takhle stačí, že jsem musel vysvětlovat, kdo je ta hubená teta, co mluví špatně česky a ani Péťovi neudělá snídani, musí čekat, než vstane tatínek. Prý ohrožuju mravní výchovu dítěte. No jo. Tak nemůžu za to, že pracovní vytížení přineslo i ochlazení našeho vztahu. Co by taky čekala. Domek sem, zahrada tam, pěkná dovolená, slyšel už si, kde byli sousedi a my tam pojedeme KDY?! Dost. Tohle jsi milá vílo přehnala. Naše dohoda nezněla tak, že na jedné straně stojí zpovykaná panička a na druhé dojná kráva. Jistě, můžeš namítnout, že výchova dítěte je práce jako každá jiná, akorát není placená, ale to by ses o Péťu musela trochu starat. A ne mu platit chůvu, do školky ho nechat vozit sousedku a víkendy přenechat babičkám. A jak jsem ti v tom měl zabránit?
Ach jo. Snad jí z těch dveří nevypakuju. Oksanka. Nádherný tělo, křivka ladná jak květy mrazu na skle a stejně tak i v srdci. A v hlavě sklizený obilí. Vymlácený. Péťova matka by řekla, máš, cos chtěl. Ale tohle já jsem přece nechtěl. Toužil jsem po milý holce, co má smysl pro humor, nezkazí žádnou srandu,zatančí v dešti. Nemožný. Život takhle neběží.
A tak kandiduju. Ještě budou obě koukat, o koho přišly. Pan radní. Pražský radní. JUDr. Vítek Palička, Ph.D., radní hlavního města Prahy. Nádhera. Péťa bude mít slavného tatínka, na kterého bude moct být pyšný. Za rok půjde do školy, naučí se číst a pak bude spolužákům ukazovat novinové články o svém supertaťkovi. Ještě zbývá vyřešit ten starobinec. Maminka je už stará, musím se o ní dobře postarat, zvlášť, když ze mě teď bude ta veřejně známá osobnost. Vyberu nějaké pěkné sanatorium, aby měla klid a mohl jsem za ní občas zajet. Je fajn, že mám ještě mámu. Vždycky mi říkala, Vítku neboj, ty se v životě neztratíš. A teď je ta moje velká šance tady.
Na těch volebních plakátech jsem se mohl víc usmívat. No, ale aspoň takhle lidi vidí, že mi taky není do zpěvu, jako jim, budu jim bližší. Chci já vlastně někomu být bližší? Určitě svýmu snu, vrcholu své kariéry, protože pak už nebudu muset nikomu nic vysvětlovat. Pak to prostě budu já, Palička, vážená osoba veřejného dění. Skoro ani nebudu potřebovat vizitky. Krásná představa. Pan radní a jeho nová paní.
Ale Oksana to nebude. Válí se tady po zemi, jak malý dítě, kterýmu sebrali hračky a ono nad tím pláče. Jen breč, ty jsi taky moje sebraná hračka, děvko jedna ruská. A já tě měl i rád. Vzbuzovalas ve mně něhu. Náklonnost. Ochranitelský pud. Mužnost. A tu jsi taky nejvíc zranila. A já blbec tě jenom vyhodím na ulici. Co taky s tebou jinýho. „Tak už konečně vypadni!“
Maminka do sanatoria nechce. Prý se jí bude stýskat a bude tam sama, nikoho nezná a proč jí odklízím do nějakého starobince. Tak to je dobrý. Jedno z nejdražších sanatorií v Praze, v klidné čtvrti, individuální péče a ona tomu říká starobinec. Doufám, že si zvykne. Musí. V příštím kole se s ní budu fotit na nové billboardy. Palička na sociální problémy. Krása.
Péťu už jsem neviděl dva týdny. Prý má rýmu a do školky nemůže, proto je doma s matkou. Na střídavou péči můžu zapomenout. Stejně by se mi to v tom shonu nehodilo. Až bude větší, vynahradím mu to. Budeme chodit na golf, předám mu důležité kontakty, naučím ho všechny triky, aby to dotáhl daleko.
23.dubna 2012. Nové pražské vedení zvoleno! Naděje opozice rozbil(a) Palička. V prvním kole získal celkem podporu 86 delegátů z 97. JUDr. Vítek Palička, Ph.D. po zvolení uvedl: „Moc děkuji všem za projevenou důvěru. V žertu by se dalo říci, že si jí ani nezasloužím. Ale s tou investovanou energií jsem to myslel opravdu vážně.“