Dvojitá meditace

Rozsvítila jsem svíčky a z druhé strany na okno dolehl jarní večer. Noční můrky se radují. Světlo, světlo! Narážejí do skla tak prudce, že mám strach, aby si neublížily. Po chvíli se přichytí a zírají na to světlo, za kterým nemohou.
– Ach jo, to co tak chceme, je zase tak daleko…
Napadne je, že kdyby vlétly přímo do plamene, sežehl by jim křídla navždy?
Vezmu lupu, taky přimáčknu čelo na sklo a medituji o neuvěřitelnosti detailů, které skýtá bříško můry. Vypadá jako miniaturní béžový anděl meditující z druhé strany o neuvěřitelnosti světa.

*
V tichu

Viděla jsem dokument o malém klukovi, který miloval balet. Měl doma zrcadlovou stěnu a tyč jako v baletním sále a každý den trénoval. Cvičil a cvičil, snad nacházeje neznámou rozkoš v přesnosti pohybů, v pravoúhlých osách a v diagonálách kinetické geometrie těla.
Jeho rodiče ho podporovali, ale nemohli přijít na to, kde se to v klukovi vzalo. Maminka ani táta neměli k umění vztah. Potom byl záběr na staveniště, kde otec pracoval jako bagrista. Ten kontrast hluku a bláta a obřích strojů…
Náhle vypnuli zvuk – a pak jsem to spatřila:
v tichu jsem uviděla rameno bagru, které hloubí zem, otáčí se, narovnává a ohýbá se v kloubech –
prostě tančí!

*
Brouček

Ukápla jsem trochu medu na talířek a pozorovala, jak malinký brouček svým malinkým, jak vlásek tenkým sosáčkem nasává medový nektar. Kousek vedle jsem mu připravila kapku vody, aby se mohl napít, až bude mít žízeň. Hned jsem si připadala méně osamělá. Byla tu se mnou živá bytost, o kterou jsem se starala.
Jednoho podobného hmyzího bratra jsem před chvílí vyhodila z okna. Možná patřili k sobě. To se mi už asi nepodaří napravit.
A tak zatímco jeden z dvojice hoduje na zázračně připravené hostině, ten druhý bloudí, odloučen, v neznámé krajině…
Mým zásahem se broučkův život náhle proměnil k nepoznání. Kdyby jen brouček tušil, že stejně náhle a nečekaně i on svým způsobem proměnil život té neznámé obryně, jež se na něj právě dívá…
Ale brouček to neví a vědět nebude – i když – kdo ví…?
Sosáčkem tenkým jako vlas zkoumá další a další kapky medu,
snad šťasten –
a jeho sladká přítomnost nebere konce…