Ležím pohodlně na zemi a relaxuji. Pomalu a měkce se ozývají první tóny. Nechávám se jimi obtékat. Tóny pozvolna nabývají na intenzitě. Stále ležím a vyhovuje mi to. Vůbec se mi nechce hýbat.
V tanečním sále, je přítomno asi 20 – 25 lidí. V této chvíli je však příliš nevnímám. Existuje jen hudba a klid, odpočinek.
Když hudba již nějakou dobu zesiluje a nabývá na intenzitě, mé tělo se přece jen začíná pomalu zvedat a zlehka rozhýbávat – v souladu s tokem hudby. Oči mám otevřené, a tak mohu vidět i další účastníky tanečního večera, jak se většinou také pozvolna rozhýbávají.
Už jsem tu dlouho nebyl, ale vím, jak zde může být tanec intenzivní, a tak nikam nespěchám. Času je dost.
Hudba stále nabývá na intenzitě. Pomalu, ale jistě začínám cítit, že se prostor zdejšího sálu proměňuje v jedno velké energetické pole. Energie teče všude kolem, a je to příznivá energie.
Když se člověk naladí na takovouto hudbu, zapomene na vše ostatní. Všechno postupně mizí a zůstává jen hudba a pohyb. Vnímám okrajově, co se děje kolem mě. Je to potřebné, abychom se např. s někým nesrazili. Každý se pohybuje, jak potřebuje, a nechává své tělo, aby uvolnilo všechny své bloky. Občas se někdo zmítá na podlaze… Jeho (či její) tělo to zřejmě potřebuje, a tak si to dopřává – tady může… Všelijaké nahromaděné stresy, možná i hlubší, se uvolňují a odcházejí pryč.
Mezitím hudba již hodně zesílila a tanec je velmi intenzivní. Vnímám to velké propojené energetické pole… Je zajímavé, že ač je nás tu dnes dost, nijak si navzájem nepřekážíme ve svém rozletu. Plocha, vyjádřená například počtem čtverečních metrů, připadajících na jednu osobu, by nebyla nijak zvlášť velká, ale přesto, i když je pohyb většiny zúčastněných již velmi intenzivní, nedochází k žádným vzájemným kolizím. I v té rychlosti a „odvazu“ každý z nás využívá právě takové místo, které je pro něj zrovna volné.
Když se intenzita hudby vystupňuje do maxima, leckdo začíná křičet. Jsme v transu …
– – – – –

Stejně tak, jako se intenzita stupňovala, později se zase zmírňuje. Je to pozvolné a postupně nás to vede až k závěrečné relaxaci. Většina z nás končí opět vleže a nechává vše v klidu doznít.
Na závěr se ještě posadíme společně do kruhu a každý zazpívá nějaký svůj tón, který nejlépe odpovídá jeho momentálnímu rozpoložení. Tóny se slaďují a vytvářejí jeden společný, dalo by se říci sborový, který se otiskne do prostoru.
Hudebně taneční večer skončil a my se pomalu a beze spěchu rozcházíme.