Krajina s úplňkem
Irina Kolaříková

Úplněk na nebi a pak náhle
dívá se jeho oko z rybníka
Zasténá táhle ptáček ze sna…
Šedivé mračno visí nízko
a voda v něm už tiše lká
Hladina v zamyšlení, teskná, temná…
Hvězdy se skryly, mlčí. Ze dna
rozkvétá leknín v nočním čase
U břehu stín – rákosím prosmyknul se do ticha
A té kráse klaní se vrba hluboce, až
prstíčky vody dotýká se
Měsíc už ani nedýchá. Tak blízko,
blízko zázraku vždy jsem,
když se mi srdce sevře
úžasem