Ráno poslouchám rozhovor s odborníkem na život včel. Mluví o mnoha zajímavých věcech, třeba o tom, jak se včely spolu domlouvají, jak je organizovaná práce v úlu, mluví o včelí královně a také o trubcích. Říká, že život trubce si lidé povětšinou idealizují. Že to jen vypadá, že trubec má snadný život. Včely ho sice krmí, protože jeho jedinou úlohou je oplodňování. Nic jiného dělat nemusí. Ale s tím krmením to netrvá donekonečna. Jednou nadejde den, kdy tento jeho život skončí. Včely to nedělají to naráz, ale postupně – nejprve přestanou trubce krmit, aby vyhládli a neměli dost sil. Není to pěkný pohled, když včely vyhládlé trubce neúprosně táhnou na kraj úlu a potom je bez milosti hodí na zem. Tam odhození trubci pojdou hlady.
Vyprávím to manželovi a ten řekne: A pak si má člověk připadat dobře!