Po pádu
Marek Schejbal
Den co den
Utrácím sám sebe
Do propasti času
Vhozen
Padám
Kobaltovým nebem
Uhlovou nocí
Někdy prázdný
Jindy naplněný
Občas beznadějně řvoucí
Ale spíše věřící
Že Ti na smrt jdoucí
S Bohem obejmou se v pozdravu
Dopad nedrtí, ale osvobodí
Duše ocitá se na prahu
Mystického objevení:
Když tělo umírá, ona se rodí!
Vítej doma!
… po pádu.
Pingback: Texty na www.otevreni.com 2012 | marekschejbal.cz
Díky Irino! Hned se lépe padá…
Čtu si ji znovu, je čím dál lepší 🙂
Žene mi slzy do očí – a tak to má být.
Díky.
Irina
Marku, moc pěkná básnička. IK