Na návštěvě u přátel jsme se nedávno bavili o otravných mouchách. Kamarád říkal, že nenávidí mucholapky, používat je nebude, protože je to vůči mouchám kruté. Že si radši pořídí chameleona a ten bude švihat jazýčkem a lovit mouchy. To je milosrdné, protože to je příroda. Jeho nápad mi připadal jako science fiction.

Až taková fikce to ale asi není … Minulou sobotu ráno po snídani na mě manžel volá z podkrovní koupelny tlumeným hlasem, ať se jdu na něco podívat. Zrovna se mi to moc nehodí běžet nahoru, co tam asi tak může být zvláštního, že mě volá tak opatrně, aby to něco nevyplašil. Pavouk? Myš? Otevřeným střešním okýnkem mi ukazuje ven. Vykukujeme do listů stromů. Před námi výjev jako ze zoologické zahrady. Půlmetrový zelenožlutý chameleon pevně zachycený na oblých okrajích okapu. Zelené stvoření s nádechem do hněda. Kývá se dopředu a dozadu a protáčí hvězdicovitýma očkama jako větrníky. Po pár minutách houpání vykročí a pařátkem ve tvaru klíštěk pevně stiskne okraj. Úplně jako ve zpomaleném filmu, jeden krok, dva. Otevře tlamičku a nehýbá se dál. Zmenšený dinosaurus ve svistu času. Voláme na sousedku, která vyšla ven, jestli si náhodou nekoupili chameleona. Nehlásí se k němu. Tiché neútočné stvoření se od nás nechá pokojně sebrat ze žebříku. V krabici, kterou manžel pro něho mezitím našel, se mu ale nelíbí vůbec. Zatímco hledáme na internetu, co žere, on šplhá na kluzký počítač. Pařátky mu ujíždějí, ale nevzdává to. Došplhá na počítač a pokračuje na tašku od notebooku. Píšu ceduli, že na okapu se našel CHAMELEON a že si ho majitel může u nás vyzvednout. Proč prý píšu, že jsme ho našli na okapu, to je nerelevantní sdělení. Jsem rozrušená za chameleona a nemůžu jasně přemýšlet. Jak se asi musí cítit v cizím prostředí? On se ale plně uklidňuje šplháním, bude to asi jeho smysl života, nervózní se nezdá. Než napíšu vývěsní ceduli, manžel ho přenese z pracovny do obýváku. Ať prý hádám, kde je. Nevidím ho vůbec. Chameleonek zatím vyšplhal do špičky pokojové draceny a drží se kmínku. Bez hnutí, jen protáčí očkama. Vidět není, změnil trochu barvu.

Manžel jde vyvěsit ceduli a za chvíli se vrací, že chovatel je už známý. Soused bydlící 200 metrů přes pole vysvětluje, že pouštějí chameleona už dlouho na strom před domem, on si tam v poklidu chytá mouchy. V poslední době ale začal zlobit a utíká. K majiteli se mu nechce, chytá ho nervozita a nafukuje se jako balón.  Škoda, začínal nám být tak milý!