Dva
(u příležitosti sňatku Dity a Michala)
Marek Schejbal

Co vedlo dva neznámé
by pohledem spojeni zůstali
jen o pár vteřin déle,
než patří běžným cizincům?
Pohled proměnil se v úsměv.
Z chladné šedi obloha zmodrala.
A i když svět nestál, my stáli jsme
a láska v nás se zrodila.

Dotek dlaní. Tlukot srdcí.
Vůně vlasů. Sladkost rtů.
Usínání v objetí do společných dnů.
Hořkosmutná loučení.
Rozzářená shledání.
Něžná chvíle do náruče schoulena.
A i když svět nestál, my stáli jsme
a láska v nás už hořela.

Ve vesmírném bytí čas zdá se býti ničím.
Však i milenci na křídlech vášně
v milostném souzvuku dvou duší
konec hmotného žití matně tuší.
Proto drží se pevně na pouti světem:
smějí se – pláčí – radují
těší se – strachují – milují.
On jí to slíbil. Ona mu slíbila.
A i když svět nestál, my stáli jsme
a láska život náš zvěčnila.