Co jsem si JAKO myslela?

Vždyť, co jsem si jako myslela? Ne jako! Já jsem si doopravdy myslela, že láska se pozná, že praví se najdou, že praví si zbudou. Že muž se ženě vyzná, že žena se muži přizná.

Že se k sobě přiblíží, že si světy ukáží, že si srdce otevřou, že vedle sebe jednou zemřou.

Že budou šťastní, že se nevlastní, že se podpoří, když se problém vynoří, že se obejmou, že se políbí, že se budou smát, že se budou milovat.

Jak to tedy je v tom světě? JAKO nebo DOOPRAVDY? Kdo zná moudra, kdo zná Lásky, kdo zná Pravdy?

Pravdou třeba je, že existuje soulad mezi mužem a ženou. Někdy, když oba chtějí, když se milují, když se sladí, když se respektují, když se inspirují, když se obohacují, když se doplňují, když se objímají, když spolu vytvářejí, když spolu žijí, když spolu sdílejí, radost i bolest, když spolu tvoří dobro a krásu, když spolu mluví, mlčí, sedí, chodí, stojí, křičí, zpívají a hrajou, čtou, cvičí a zrajou, když se mají rádi, jako blízcí kamarádi, když se spálí, odpustí si, když se bojí, pochopí se, dávají si prostor, dávají si lásku, dávají si pozornosti, dávají si teplo, dávají si náruč, dávají si vášeň a srdce a životní sílu jeden druhému.

To jsem si jako myslela. Ne jako. Doopravdy!