Nechápala jsem, co se to se mnou děje. Doma se mi tohle nikdy nestalo! Doma…kde vlastně mám své doma? Asi ten jiný vzduch, to náhlé teplo, změna klimatu ve mne způsobily mírné zmatky. Odjížděla jsem z nevlídné zimy velkoměsta, a již při příletu do této vzdálené a přesto jaksi blízké země, mne na letišti uhodilo teplo smíšené s vůní Pacifiku, nějak je mi to zde povědomé… je to jen deja vu?…ne nevěřím na deja vu. Myslím, že tohle jsou záblesky z minulých životů, vzpomínky, které nebyly dobře vymazány při našem novém narození… Proto se mi v této zemi dějí zvláštní věci, již jsem zde žila a možná ne jednou…
V sobotu jsem se mohla zúčastnit programu s ostatními. Sešly jsme se v seminární místnosti ve tvaru oktogenu a protahovaly svá těla, poté jsme si měly najít partnerku pro další cvičení. Vedle mne stála rusovlasá dívka. Všimla jsem si jí hned, když skupina přijela do našeho centra, poté jsem ji opět potkala v zahradě. Byla jsem tam natrhat byliny a ona se náhle objevila vedle mne. Musím se přiznat, že mne překvapilo, když jsem ji uviděla mezi záhony levandule a měsíčku, jako by sem vždy patřila. Její rudé dlouhé vlasy a zelené oči mi nedaly odvrátit od ní svůj užaslý pohled, celá mne přitahovala, přímo magnetizovala. Na sobě měla hedvábné šaty s květinami… byla jako elfka…..
Potěšilo mne, když se otočila ke mně a lehce mne pohladila po rameni, můžeš být mou partnerkou pro toto cvičení? Její hlas s tím zvláštním přízvukem zněl jako zpěv. Jmenovala se Erumaxä a pocházela z Irska. O několik let později jsem s neskutečným úžasem zjistila, že její jméno je elfská podoba mého jména. Význam tohoto jména je vlčí víla… Náhody neexistují…
Úkolem bylo postavit se zády k sobě a představit si, že jsme jeden strom… Strom, který je vrostlý svými kořeny pevně v zemi, klátí se v silném větru, jemně se pohybuje ve vánku, strom, kterému opadává listí, který jen tak tiše stojí a pozoruje krajinu, který je sám sobě oporou. Erumaxä se přitiskla pevně svými zády na má záda. Nejistě jsem se svými stehny dotkla jejích. Beze slova mne chytla za ruce a propletla své dlouhé úzké prsty mezi mé. Přitiskly jsme se ještě více k sobě a já ucítila její pevný vlčí zadek. Naše půlky se něžně propojily a zaklesly do sebe. Byly jsme stejně vysoké já tmavá, ona světlá. Vztyčily jsme ruce vzhůru. Zaklínila svou nohu mezi mé a já ochotně roztáhla své nohy ještě více…snad abychom udržely rovnováhu…. Stály jsme uprostřed místnosti a byly jeden strom, napůl slovanský a napůl keltský. Strom, který měl výhled na modrozelené moře a vlnité kopce na opačné polokouli… Na konci světa, tam, kde je vše povolené…, kde se můžeme cítit svobodně a volně… Tam, kde jsem poprvé ucítila vzrušení, jaké může být jen mezi ženami…
Mrazivý pocit, který mnou projel, jsem zprvu nepochopila. Samozřejmě, že jsem jej znala, ale přicházel jen, když jsem byla se svým mužem… Otočily jsme se tváří k sobě a já jí mohla poprvé úplně z blízka pohlédnout do očí. Na sobě jsme měly obě jen hedvábné šaty, cvičení bylo pro ženy, proto jsme nemusely mít spodní prádlo, mohly jsme se cítit volně… Uvědomila jsem si, že tahle elfka není nenápadná víla, je to vlčice, která mne vědomě dráždí a mně se to tak moc líbí… Cítila jsem napětí… S každým pohybem stromu jsem cítila větší a větší vzrušení a silnou energii, která může vzniknout jen mezi ženami. Odevzdala jsem se stromu, až se naše těla propojila. Objaly jsme se a lehce začaly tančit, přitisknuty k sobě. Cítila jsem její lesní vůni, její dech byl horký, naše rty byly tak blízko sebe… možná se na chvíli lehce dotkly. Políbila jsem jí na krk, nevím, co mne to napadlo… Byla jsem šíleně vzrušená. Dnes se nebojím použít toto slovo… Naše těla, náš strom tančil v rytmu keltské hudby jako ve snu, vše kolem se rozplynulo… nenápadně jsme se dráždily a hladily se po vlasech.
Přála jsem si, aby tento okamžik neskončil, ale zároveň jsem byla zmatená z toho, že mne takto vzrušila jiná žena.
Hudba dohrála. Erumaxä a já, obě červené ve tváři, oči přivřené, jsme rozpojily náš rudý strom na dvě slastná ženská těla…
Zážitek toho odpoledne mne dodnes hladí po duši a občas mne tak nějak roztouží…