Na konečné
Vystoupila jsem z tramvaje
Večer zavoněl jak meloun
když se rozkrojí
Vánek mi olízl tvář
Obloha co chvíli zablikala bleskem
a liják se houfoval v temnotě na obzoru
Vzduch voněl vodou
Od jezera se přihnal vítr
sotva dechu popadaje,
aby nezmeškal první zahřmění
Umetl cesty, vyhřebelcoval stromy
A ještě chvilka zbyla
Všechno se zastavilo a čekalo na déšť