Balada nerozhodného – 1.část
Marek Schejbal

Já odvážil se
Oslovit Vás paní
Pohledem lačně chvějícím
S kterým nehnulo by
stádo koní
Který přikován jest
Pevně spjatý
S Vaší bytostí
A tóny znějící
Mi stále v uších
Písní milostnou
Chci vyzpívati
Napříč noční oblohou
Ano má paní
Chci se vám dáti
Dokud stěží stojím na nohou
Než porazí mne Vaše krása
V orosenou trávu padnu
A zemřu láskou rozkvetlou

Ne!
Neodcházejte
V náruč temnou
V mrazivé dálce obzor kvílí
Zůstaňte zde
V teple
Se mnou
Já zahřeji Vás
Má touha sílí
Oslovit Vás
Musím zašeptat…
Ne, vykřičet svůj cit
Co vypálil cejch
V hrudi mužné
Rozdmýchal lásky oheň
Co nejde uhasit

Ve Vaší přítomnosti
Létám
Tančím
Radostí pěji
Když ale vzdalujete se mi
Sténám a trpím
Zmírám samotou
Zlomené srdce neukryji
Před světem přihlížejícím
Stal jsem se sluhou věrným
Oddaně při Vás stojícím
Jste vláhou
Co úrodu mého nitra
Znásobí snad tisíckrát
Stal jsem se otrokem
V okovech strádám
Vy máte klíč…
Ne!
Nehodlám se Vás nikdy vzdát!

Teď půjdu
A vše Vám povím
Co cítím stále víc a víc
Co drásá mě
A hned zas těší
Spokojená muka
Radostná trýzeň
Sladká strast
Ano!
Je to past
A já do ní
Chycen byl
A jsem
A budu
Ó, Bože!
Jaká je to slast!

Teď půjdu
A vše Vám svěřím
Jak spatřil jsem Vás
A v okamžení
Zastavil se všechen čas
Víno nad sklenicí
Rudě pluje
Žonglér kužely postrádá
Dlaní nezmocnil se potlesk
Hudba nezní
Jen tak vypadá
Smích zadržen
V rozesmátých tvářích
Plamen knotu neují
Jen z Vašich očí
Jiskry září
Lapím je pohledem
Co vše Vám dovolí

Teď půjdu
A vše Vám povím
Jak lahev koňaku
Já přišel jsem si dát
A vykoupat v ní
Své hoře
A utopit v ní
Svůj žal
Poslední lahev
A poté sbohem
Světe krutý
Nechci již dýchat
Nechci již bloudit
Nechci být již dál!
Do noci chmurné
Vklouznout tiše
Jak stín, co zmizí
Když světlo pohasne
Hladino, polkni
Pocity bezútěšné
Kdo jsem já nevím
Co smysl má
Kam kráčím…
Bolest mou
Ukonejší kámen
Co ke dnu doprovodí
Duši zedranou