Je ráno
A na střeše pět kosů
Nebo vran
Nevím, že to vím
Že mně
Se točí země
A má hlava stojí čelem
Tím správným směrem
Pořád za nosem
Kdo ví, kdy jsi přistižen
Cti zen
Tak mluví mrtví
A živí neslyší ten blábol
Že vymění svou věčnost
Za život zcela věcně
V představě zní mi kamión
Nebo je to stav
Kam míří i on
Bolest, která nekončí
Protože nikdo neví
Kdy začala
Nebo je to východisko
Všech výstupů
Z bojových lstí
Kde hledám JEŠTĚ
Z metru povstal fénix
S oslepujícím hřmotem
Bez křídel
Odletěl kdovíkam
Měsíc není tak vzdálený
Enuréza Edisona
Pro pět ran do čepice!
jsem jenom sběračka
mozkopíce
Skřípání dvou nahých těl
utiší lubrikační gel
Až do tmy sbírám světlo
Je jenom součást dění
má cesta se v noci mění
díky umělému osvětlení
Můj táta byl
Edy sen
Pro pět ran do čepice!