Dotyky lásky
Alena Nezbedová

Čas se zastavil
a já ležím v peřinách z motýlů
hladí mě, laskají a připomínají mi Tvůj dotyk, teplo Tvé dlaně, přítomnost a pomíjivost.
Usínám a nechám své tělo vtáhnout do blízkosti tkanin.
Splývám s nimi a splývám s Tebou.

Nejsi tu sice.
Já však vím, že není vzdáleností.
Proto jsi tu přeci
se mnou
v nočním tichu
spoutaném do vláken motýla.

V myšlenkách letím za Tebou
pro krátké setkání
lásky.

Jsem nahá
a křídla mě hladí na ramenou, hrudi i lýtkách
objímáš mě celou, celičkou
a srdci ta tichá blízkost ladí.

Pro dotyky lásky není třeba ujít dálky.
Pro dotyky lásky stačí někdy
třeba jen krátká chvíle.

A tak se Tě i já dotýkám,
má květina z drobnými listy tě hledá a proplétá se
pažemi, boky, plazí se po zádech
a dává Ti přivonět
Cítíš ji?

To já.

Jednou však motýl, hladový
s pestrými křídli začne hledat
svůj sladký květ.

A my se začneme
proplétat.

Slyšíš?
Letí.