Neptej se mě
Alena Nezbedová

Neptej se mě na to, co si myslím
o sobě, o tobě,
nechtěj po mě hodnocení,
nerozdávám jedničky, ani trojky, pětky.
Zeptej se mě raději na to, co cítím,
když s tebou jsem,
jak mi s tebou je,
toť otázka důležitá, jediná možná,
jediné vysvědčení.
Neptej se mě odpoledne, po ránu ani na večer,
své rozpravy neplánuj,
protože teď je právě teď,
Ač zní to smutně, je dobré vědět,
že jednu žádné zítra nikdy nebude.
Nechtěj po mě vyplňovat formuláře,
nechtěj po mě jasné odpovědi,
neumím je, neznám je.
Jsem tak i tak, jsem možné zdání,
však nejsem v tomhle jediná,
v tom jsme stejní oba dva.
Zmizím, jednou zmizím.
Ale dřív než právě tohle udělám,

Jsem.

Buď i ty.
Prosím.