Spíš
Alena Nezbedová

Je noc a Ty spíš.

Stojím u okna a pozoruji mlžnou tíhu.
Je tak silná, že sotva prosvítají světla na druhé straně ulice.
A přeci jsou blíž než Ty.

Je noc a Ty spíš.

Mám Tě budit? Ne.
Jen se chci potichu vkrást.
K Tobě.

Pustím myšlenky, aby se prošly po řasách,
po víčkách, po tvářích
na výlet po skráních
po krku, po dlaních.
Vraťte se, je noc!
S mlhou se ztratily,
asi tam zůstaly,
nechtějí zpátky.

Je noc a Ty spíš.

Volám je – domů!
My ale už jsme
doma.
Smět vidět Tě na chvíli…

Je noc a Ty spíš.