Na dně oceánu lze nalézt kameny, jež voda omývá už tisíciletí, ale přesto jsou uvnitř suché. Podobně se my můžeme snažit sami sebe pochopit, ponořit se do studia různých idejí a filosofií, avšak pokud máme srdce uzavřené a studené jako kámen, pak se nás jejich pravý smysl ani nedotkne. Pokud neumíme být otevření, pak nikdo, ani ten největší učitel, nás nedokáže oslovit, ať jsme kdekoli a děláme cokoli.
…
Například i obyčejná procházka nás může více rozradostnit než nějaká rafinovaná zábava. Dokud ale neotevřeme své srdce, nacházíme jen málo inspirace, vnitřního světla a vřelosti, jež by nám byly oporou, neboť si svým egoismem neustále podkopáváme půdu pod nohama.
…
Existuje tedy způsob bytí, v němž ego není. Nepotřebujeme neustále myslet na to, co je MOJE a co TVOJE, na ztrátu či zisk. Pouze v sobě nechme rozpínat relaxující pocit klidu a radosti. Pomysleme například na včely, které se živí nektarem květů, a přesto na květech nijak neulpívají.

Tarthang Tulku
Život v harmonii