Jima znám už dlouho a znám jej dosti dobře. V určitém období – několik let zpátky – byl v jistých kruzích známou postavou a říkalo se mu tehdy „šťastný Jim“. Zřejmě proto, že býval leckdy vídán s pusou od ucha k uchu, a pár známých z jeho blízkého okolí mu vytvořilo tuto dočasnou přezdívku.
Jak by se asi divili, kdyby Jima potkali o pár let později?! Ze „šťastného Jima“ se totiž mezitím stal „vzteklý Jim“. Jak se to stalo, ptáte se? Inu, je to trochu složitější… Jim je totiž z trochu jiného těsta, než většina lidí z jeho okolí. Je mnoho věcí, které Jimovy známé dohání k zuřivosti, a Jima nechávají docela chladným. Ostatní však svůj vztek často a bez zábran bouřlivě ventilují. To je však přesně tou velmi hořkou pilulkou pro změnu zase pro Jima. Jima tak dlouho ničily projevy nenávisti jeho okolí, až si postupně uvědomil, že už je v důsledku toho i on sám plný nenávisti. Svou nenávist ovšem nemá – aspoň zatím – nijak konkrétně zaměřenou. Je (skoro úplně) plný zlosti – ale jak s ní asi naloží? – nabízí se otázka… Všechno kolem rozmlátit, rozkopat? To zřejmě nebude optimální a příliš by mu to nepomohlo. Konzumovat jako o závod tablety na uklidnění? Žádná sláva…
Řešení se ale jistě objeví. Co kdyby se Jim náhodou setkal s tvůrci své někdejší přezdívky? Ten šok by je mohl zničit. A Jim je ohleduplný člověk…
Šťastný Jim
Napsat komentář